„Specializujeme se na našem urologickém oddělení na léčbu širokého spektra onemocnění močových cest. Velká část naší práce obnáší starost o pacienty s nádory močových cest,“ říká jediný specialista na onkologickou urologii na Vysočině Jiří Janů.

Karcinom prostaty je závažné onemocnění. Jakou věkovou skupinu postihuje nejvíce?

Nejčastěji se objevuje okolo šedesátého až sedmdesátého roku. Ale může se objevit i dříve, třeba po padesátém roce. U mladších pacientů je to velice vzácné, ale raritně se může objevit i po čtyřicátém roce. V tom případě ale už tam většinou bývají nějaké genetické sklony. Převážně jde o pacienty, jejichž předci rakovinu prostaty měli. Je to riziková skupina, u níž se může toto onemocnění objevit i v mladším věku.

Novoměstská nemocnice podporuje prevenci proti onemocnění prostaty i tradiční akcí Movember.

Bývá tady každý rok. Díky ní také připomínáme, že muži, jejichž předci měli karcinom prostaty, by měli vyšetření podstoupit už v pětačtyřiceti letech.

Jiří Janů

Lékař Nemocnice Nové Město na Moravě

Je mu třicet sedm let.

Je ženatý a je otcem dvou dětí.

Sportuje pouze rekreačně, má rád hudbu.

Dlouhé roky hrával na klarinet, teď už mu na něj moc času nezbývá.

Ženy jsou zvyklé chodit pravidelně na gynekologická vyšetření. Jak je to s muži? Chodí k vám na vyšetření pravidelně nebo jen ve chvíli, kdy mají nějaký problém?

Většinou když mají nějaký problém. Na preventivní vyšetření chodívají převážně jen na doporučení praktického lékaře. Málokdo ho vyhledá sám od sebe.

Jaké jsou první příznaky karcinomu prostaty?

Pokud se nějaké příznaky objeví, tak už je pozdě. Většina pacientů, u nichž není rakovina prostaty pokročilá a je u nich největší šance na vyléčení, nemá žádné příznaky. Rakovina prostaty se zjistí většinou pouze laboratorním testem.

Takže i v tomto případě platí, že rakovina nebolí, a když bolí, tak už je pozdě?

Je to tak. I proto by muži, kteří nemají v příbuzenstvu nikoho s karcinomem prostaty, měli v padesátém roce absolvovat na urologii preventivní prohlídku. Po ní doporučíme intervaly, v jakých mají v prohlídkách pokračovat dál. Většinou jde o jeden až dva roky.

Někteří se třeba této prohlídky bojí. Mají důvod k obavám?

Vstupní prohlídky se bát nemusí. Nic bolestivého na ní není. Vyšetřují se samozřejmě citlivá místa, ale bolet by to rozhodně nemělo.

Jaké jsou možnosti léčby karcinomu prostaty?

Ty jsou odvislé od stádia choroby a také od stavu pacienta. Je to velice široké téma. Pokud se zaměříme na počáteční stádium nemoci, pak se jedná buď o operaci nebo o ozařování.

V novoměstské nemocnici provádíte operace i miniinvazivním způsobem. Co si pod tímto pojmem máme představit?

Já bych to vzal trochu zeširoka. Operace nádorového onemocnění prostaty spočívají v tom, že se musí odstranit kompletně celá prostata se semennými váčky. Tak, aby to po onkologické stránce bylo dostatečně radikální. Při této operaci se pak znovu musí provést napojení mezi močovým měchýřem a močovou trubicí. To je přesně to místo, odkud je prostata odstraněna. Tento princip operace se ctí už dlouhé roky a bude se ctít i dál. Postup je ale možné provést několika přístupy. Buď otevřeně, to znamená asi deseticentimetrovým řezem nebo laparoskopicky, tedy miniinvazivně. Variantou laparoskopického přístupu je laparoskopie asistovaná roboticky. Při laparoskopii se neprovádí jeden dlouhý řez ale několik menších krátkých nářezů nebo vpichů. Operace se pak provede pomocí laparoskopických nástrojů za kontroly laparoskopické kamery.

K tomu vám slouží laparoskopická věž, kterou novoměstská nemocnice zakoupila a představila veřejnosti v roce 2018?

Laparoskopická věž slouží k obecné laparoskopické operaci. Rozdíl mezi laparoskopickou obecnou a robotickou operací je v tom, že nástroje buď drží člověk nebo jsou připojeny na ramena robota. V novoměstské nemocnici využíváme obecnou laparoskopii. Klasická laparoskopická metoda má ale srovnatelné výsledky, a to jak z onkologické stránky, tak i z pooperační a funkční. Když se plánuje léčba karcinomu prostaty, tak se kromě zvážení stádia onemocnění a celkového stavu pacienta přihlíží i k nežádoucím účinkům léčby. Při radikálních operacích prostaty je to především pooperační únik moči.

Únik moči je většinou ženský problém, ne?

U žen je to z důvodu postmenopauzálních změn a ochablosti pánevního dna. U mužů je princip úniku moči podobný jako u žen. Po operaci u nich může k úniku moči docházet. Ale právě miniinvazivními metodami se daří tento problém minimalizovat oproti klasické operační metodě.

Předpokládám, že je při této metodě i rychlejší rekonvalescence pacientů.

Stoprocentně. Na pooperační ranky stačí jeden nebo dva stehy. Jedna rána je větší, tou se musí vyndat prostata. Její délka záleží na tom, jak je prostata veliká. Ale mívá tak okolo čtyř centimetrů. Když porovnáváme onkologické výsledky u pacientů, kteří podstoupili dříve otevřenou operaci, a u těch, kteří v poslední době absolvovali laparoskopickou operaci, pak jsou onkologické výsledky srovnatelné. Procento vyléčených se tím rozhodně nesnižuje.

Jak dlouhá bývá rekonvalescence pacientů u klasické metody a u miniinvazivní?

Je to individuální, ale obecně pacienti, kteří podstoupí miniinvazivní metodu, jsou většinou propuštěni čtvrtý nebo pátý den po operaci. Není u nich zapotřebí nijak dlouhá hospitalizace. Sice nemohou očekávat, že hned druhý den po návratu domů začnou pracovat, ale zjistili jsme, že se v nemocnici už další dny „nudí“. Takže je propouštíme ihned, jakmile to jejich zdravotní stav dovolí. Někteří pacienti se nás dokonce už druhý pooperační den ptají, kdy už je pustíme domů. To ale nejde, přece jen musíme být opatrní.

Když váš pan primář Tůma představoval laparoskopickou věž veřejnosti, tak mimo jiné říkal, že laparoskopická operace je pro pacienta velmi šetrná. A že se mu nejednou stalo, že on jako operatér byl po operaci víc vyřízený, než pacient, který ji absolvoval.

To je pravda. Jakákoliv operace je pro operatéra nápor na tělo i na psychiku. S nadsázkou lze říci, že pacienti jsou po ní kolikrát v lepším stavu než sám operatér. Ale záleží i na tom, jak operace probíhá. Pokaždé je to jiné.

Váš pan primář je velkým zastáncem laparoskopických metod?

Je. A byl první na Vysočině, kdo touto metodou začal s operacemi ledvin. Bylo to v době, kdy to ani v celostátním měřítku nebylo ještě obvyklé. Byl jedním z průkopníků laparoskopie a já jsem rád, že se to daří rozšiřovat i na další diagnózy.

Vaše práce není jednoduchá a je navíc velice zodpovědná. Jak relaxujete?

Od psychické zátěže relaxuji fyzickou prací na zahradě. A taky rád trávím čas s rodinou.