Přestože jsou špačci považováni za ptáky, kteří ohlašují příchod jara a mnozí se na jejich přílet těší, pro některé obyvatele žďárské čtvrti Stalingrad jsou špaččí hejna naopak noční můrou. Patří tam mezi dva nejméně oblíbené ptačí druhy, kromě kavek Stalingradští s nechutí přijímají i tyto jarní posly. Důvod je jednoduchý. Špačci mají v této lokalitě své nocoviště a jejich trus často pokryje vše, co je v dosahu – od okenních parapetů přes chodníky a silnice až po zaparkované automobily. „Kromě toho, že je od nich všechno pokálené, mi vadí i jejich řev. Jsou strašně hluční, hlavně večer a ráno. Nemám je ráda,“ postěžovala si Simona Rosecká ze Žďáru nad Sázavou.

Na žďárském Stalingradě se rok co rok s příchodem jara objevuje až deset tisíc špačků. Tato čtvrť je pro ně neobyčejně přitažlivá, neboť v jiných částech města se jich zdaleka tolik nevyskytuje. „Mají tam své nocoviště, je tam hodně stromů,“ vysvětlil ornitolog Jaromír Čejka.

Za prvními špačky postupně přilétají další. „To bude zase peklo. Ještě že tam nezůstávají až do podzimu, většinou odlétají tak za čtyři pět týdnů jinam. Musíme to vydržet, co se dá dělat,“ poznamenal jeden ze stalingradských obyvatel Roman Růžička.

Žďár je zatím jedno z mála míst, kde se špačci už objevili. „Na Novoměstsku jsem je ještě nikde nezaznamenal. Zatím je ale dost vysoká sněhová pokrývka a oni tak mají nouzi o potravu. Hledají ji spíše na místech, kde je už země odkrytá,“ informoval Jaromír Čejka.

Bobr je plaché zvíře, takže spatřit jej je takřka nemožné. Zato stopy jeho pobytu jsou velmi výrazné.
Bobři se vracejí. Po Bobrůvce se dostali i do Bobrové