Narodil se v Třebíči, v dodnes stojícím Černém domě na Karlově náměstí. Už odmala byl tělesně velmi zdatný a společensky aktivní. Hrál divadlo, spoluzakládal Sokol – a roku 1863 pomáhal hasit požár, který zachvátil domy na třebíčském předměstí Horka. Tehdy ho napadlo, že hašení musí mít řád. „Zorganisoval sbor a ač byl v tomto odvětví laikem, přece dlužno konstatovati, že soustava tohoto prvotního začátku sboru hasičského v Třebíči se téměř u všech sborův až podnes zachovala,“ popisoval Krškův přítel Arnošt Šeha ve sborníku Zakladatelé České ústřední jednoty mor.-slez. dobrovolných sborů.

Bioplynová stanice Okříšky sídlí v tamním zemědělském družstvu.
Okříšky využijí odpadní teplo, bude vyhřívat zámek

Titus Krška – další zajímavosti

* Dlouho se vedly spory o to, kdy se Krška vlastně narodil. Proto se lze na Krškových úmrtních oznámeních vydaných různými lidmi či institucemi setkat s uvedením věku 59 i 61 let.

* Většinou se uvádělo datum narození 11. 12. 1841. Teprve o sto let později, kdy Velkomeziříčští připravovali pamětní almanach ke stému výročí jeho narození, se při zkoumání matrik zjistilo skutečné datum 12. 8. 1842.

* Chybné datum narození je uvedeno i na jeho hrobě ve Velkém Meziříčí, na moráňském hřbitově. Stejně tak zde nesouhlasí ani datum úmrtí. Na náhrobku je uvedeno 25. října 1900, Krška však zemřel o den dříve.

* Na jeho pohřeb prý dorazilo asi 1 500 lidí. Jednalo se o jednu z největších tryzen, jaké kdy Velké Meziříčí zažilo.

V roce 1871 se Krška odstěhoval do Velkého Meziříčí, kde záhy založil hasičský sbor. Ten se osvědčil hned rok poté. Tehdy totiž vzplanula velkomeziříčská věž, která by bez zásahu hasičů shořela na popel. Krška vypracovával hasební postupy, přičítá se mu i řada vynálezů, které pomáhaly v boji s ohněm. I díky Krškově úsilí vzniklo po celé Moravě a Slezsku v závěrečných pětadvaceti letech 19. století více než devět set sborů. O to tragičtěji vyznívají události, které doprovázely jeho podivnou smrt.

Ta ho dostihla 24. října 1900. Jeho přítel Alois Pičman po ní v Hlasech ze západní Moravy ocitoval Krškův postesk, s nímž se mu svěřil nedlouho předtím: „Kdyby Velkomeziříčští spravedlivě uvážili mé působení za tu dobu, co v Meziříčí bydlím, museli by doznati, že co se tu stalo směrem pokrokovým, při tom všem jsem já měl svou ruku a svou myšlenku. Vždyť ani divadlo beze mne nebývalo, ani národní slavnost, ani žádná městská záležitost. A neměl a nehledal jsem při ničem zisku a přec pořád byli všichni proti mně. Žádný nechtěl viděti mou obětavost, mou snahu a přemnozí pořád jen čekali, že mne zastihne katastrofa. A když bych byl potřeboval a žádal pomoci, ve Velkém Meziříčí bych jí nikdy nenašel.“

Krška zřejmě trpěl depresemi, což vyvolalo domněnky, že se jeho smrt udála jinak, než byla oficiální verze. „Ve středu chtěl jeti do Brna. Již ustrojen ještě v kanceláři něco řídil a najednou rodina jej postrádala. Hledali ho po městě, ale našli na půdě mrtvého, kamž snad šel sám pro cestovní kufřík,“ sdělil ve stejném článku Pičman.

Jakkoli se rodina snažila všechny přesvědčit, že zemřel na srdeční vadu, objevily se hlasy, že si sám sáhl na život. Kdyby se něco takového prokázalo, byla by to v té době nejen ostuda pro celou rodinu, která byla díky své zámožnosti velmi vážená, ale Krška by ani nemohl spočinout na hřbitově. Spekulaci o sebevraždě naznačil i časopis Obrana práce. Rodina jeho redaktora žalovala a po vleklých tahanicích vysoudila symbolické odškodné. Jaká však byla skutečná pravda, to Krškovi blízcí, kteří ho na půdě našli, nikdy neprozradili.

Korejští dobrovolníci v Třebíči.
V Třebíči se opět představili korejští dobrovolníci. Podívejte se

Nechutně se ke Krškovi zachoval i sám Alois Pičman (mimochodem, zakladatel známé meziříčské školy Světlá). Krška zemřel několik týdnů před volbami do říšské rady, přičemž Pičman neváhal po jeho smrti uveřejnit článek, podle něhož chtěl Krška ve volbách podpořit mladočeského poslance Václava Šíleného – a prý to dokonce chtěl i dát lidem písemně, jen to už nestihl. Pičman zneužil jméno i pověst svého přítele, který už nemohl Pičmanovo tvrzení ani potvrdit, ani vyvrátit. Titus Krška, nejvýznamnější hasič, jakého kdy Morava měla, tak neměl klid ani po své záhadné smrti.