Ve skleníku je příjemně, zahradník tam už nějakou dobu přitápí. Se zvyšováním teploty začíná v únoru, do té doby byla ve skleníku přibližně stejná teplota jako venku. Mandarinkám to k dozrání stačilo, zato pomeranče vyžadují trochu více tepla, aby se jejich plody zvětšily a zabarvily do oranžova.

Petr Broža má ve svém skleníku okolo sta odrůd citrusovníků. Kromě citronů, grepů, pomerančů a mandarinek má například i australský prstový mikrocitrus Finger lime nazývaný kaviárovy citrus. Přestože v našich podmínkách subtropické plody nedozrají tak, jako ve své domovině, je jejich chuť vynikající. To potvrzuje každý návštěvník obřího skleníku.

Zelené stromky obsypané oranžovými plody ve skleníku Petra Broži jsou většinou roubované. I on ale už zkusil vypěstovat si rostlinu z pecky. „Na to musí mít zahradník větší trpělivost. Kvést a plodit začne až za několik let,“ vysvětluje.

Skleník zničil požár

Pěstování citrusovníků není pro každého. Spolkne moře času a vyžaduje spoustu práce. „Musí to bavit. Já jsem se odmalička staral o zahrádku. V osmdesátých letech jsem začal s citrusy. První část citrusového skleníku jsem postavil v roce 1987 a během dalších dvaceti let jsem ho ještě třikrát prodloužil. Pak mi ale skleník zničil požár a já jsem musel začít nanovo,“ vzpomíná Petr Broža na katastrofu, při níž přišel o výsledek několikaleté práce.

Dnes je skleník opět plný zelených rostlin. Mnohé jsou pro návštěvníky překvapením. „Ochutnejte tento citron. Je sladký, což by nikdo nečekal. A tahle limetka taky chutná jinak než ty, které známe z obchodů,“ nabízí zahradník.

U Petra Broži se ale neochutnávají pouze plody samotné, ale také jejich zkapalněná podoba. Zahradník z nich totiž dokáže vykouzlit i vynikající likéry limoncello, mandarello či arancello, které si chutí nijak nezadají s italskými originály. „Nově zpracovávám dužninu všech druhů citrusů rozmačkáním do pálenky, přefiltruji a zjemním a osladím medem,“ dodává.