Podle starosty Františka Mládka však půjde spíše o méně finančně nákladné akce, protože město je stále ještě zatíženo splácením úvěru za druhou etapu rekonstrukce kanalizace a nově i za vybudování inženýrských sítí k prvním pětadvaceti parcelám pro rodinné domky na Slunném vrchu.

Na Slunném vrchu se už staví?

Zatím ještě ne, ale kolaudace je už prakticky připravená, takže v nejbližší době už budou lidé moci začít stavět. Z pětadvaceti parcel zbývá ještě osm volných pro případné zájemce. Většinu pozemků si ale nekoupili místní lidé, s nimiž záměr přípravy stavebních pozemků počítal především, takže nevíme, zda se pak stavebníci ve Svratce přihlásí k trvalému pobytu. Pokud ano, budeme jenom rádi.

Letos jste už stihli vydláždit „hlavní“ náměstí, opravit některé chodníky, nyní se dokončuje rekonstrukce vodovodu pod silnicemi v ulicích Palackého, v ulici 9. května a v Táborské ulici. Co bude následovat?

Většinu oprav ve městě, s nimiž jsme letos počítali, jsme už stihli udělat v první polovině roku, tedy ještě před oslavami 150. výročí povýšení Svratky na město a 140. výročí založení sboru dobrovolných hasičů, které se uskuteční ve dnech 7. až 9. července. Dále počítáme třeba s druhou etapou rekonstrukce chodníku v ulici Partyzánská, až na křižovatku ke vjezdu do areálu školy, ale to až v příštím roce. Doufám, že se také podaří pokročit v přípravě cyklostezky okolo potoka Řivnáče, která spojí Svratku se Svratouchem.

O nové cyklostezce se hovoří už několik let. Už víte, kdy dojde k její výstavbě?

V této chvíli ne, zatím to vázne na projektu, protože ještě není vyřešený povrch stezky. Nemáme zatím ani vykoupené potřebné pozemky, disponujeme jen příslibem o budoucím prodeji od jejich majitelů. Snad se už projekt pohne a také doufáme, že se nám náklady na realizaci investiční akce podaří částečně pokrýt prostřednictvím vhodné dotace.

Tou cestou se ale běžně chodí, ne?

Lidé jsou trasou, kudy cyklostezka povede, zvyklí chodit léta, ale je to spíš jen bahnitá stezka kolem potoka Řivnáče, navíc stále na cizích pozemcích. Po nové cyklostezce by mohly bezpečně a pohodlně chodit i děti ze Svratouchu, které na druhý stupeň docházejí do školy ve Svratce.

Přes prázdniny hodláte rozšířit mateřskou školku. Ve Svratce se v posledních letech začalo rodit více dětí, že stávající prostory už nestačí?

To ani ne. Školka je nečekaná investice, protože vzhledem k letošnímu vysokému počtu odkladů školní docházky jsme najednou měli ve školce převis žadatelů. Navíc podle státního nařízení se od roku 2020 budou do školky přijímat i dvouleté děti, takže zároveň je to reakce i na toto. Přestavbou stávající školní družiny se získají nové prostory pro nejstarší děti ze školky a družina se přestěhuje do cvičné školní kuchyně, která je využívaná minimálně a jenom v dopoledních hodinách. Kapacita mateřské školky se tak zvýší na 65 dětí, což je o dvacet míst více než dosud.

Na jakou finanční částku rozšíření kapacity mateřské školky město vyjde?

Přesně ještě nevíme, v současné době probíhá výběrové řízení na zhotovitele. Stavební práce ale budou stát nejméně čtyři sta tisíc korun plus ještě peníze na nové zařízení. Nejvyšší položkou bude odhlučnění stropu a podle hygienických norem musí mít děti ze školky v nových prostorách i svoje vlastní sociální zařízení a separátní šatnu. Ani ta nesmí být o kousek dál v prostorách školy, ačkoliv místo by tam na ni bylo, protože hygienické normy se stále zpřísňují. Naštěstí starší děti ze školky mohou využívat školní jídelnu, těm mladším se pak jídlo vozí výtahem.

Uvažujete i o nějaké další investici přímo ve městě?

Momentálně kupujeme památkově chráněný dům na náměstí, takzvané Balíčkovo, dříve tam bývala zelenina. Chceme do něj postupně investovat, aby se mu vrátila jeho původní krása. V plánu je jeho spodní část pronajmout, naše představa by byla kavárna s cukrárnou, protože cukrárna ve městě nedávno skončila provoz a další jiná možnost tam není. Bude samozřejmě záležet na rozhodnutí zastupitelstva, ale zatím se hovoří o tom, že v patře by vznikla galerie, protože malířství ke Svratce vždycky neodmyslitelně patřilo. Obrazy jsou dnes vystaveny jak v muzeu, tak i na úřadě.

Kolik ten historický dům stál?

Vyšel na 1,2 milionu korun, ale minimálně pět dalších do něj bude třeba v budoucnu postupně vložit. Vzhledem k tomu, že se jedná o památkově chráněný objekt, s velkou pravděpodobností bude při jeho opravách možné využít dotace. Dům je uvnitř velice zachovalý, takže co půjde, chtěli bychom zachránit, například některé podlahy nebo dlažbu.

Co předpokládáte, že se bude muset v domě opravit?

Bude určitě potřeba řešit střechu, okna, vnitřní rozvody, fasádu a hlavně odizolování budovy kvůli vlhkosti. Objekt byl přestavěný a rozšířený koncem 19. století, ale jeho spodní část je určitě starší. Kdysi tam fungoval koloniální obchod s železářstvím a sklady, navíc k němu patří i zahrada, která by se také dala upravit a zpřístupnit veřejnosti. Záleží ale na finančních možnostech města a rozhodnutí zastupitelů, protože už nyní víme, že peníze budou v dohledné době nutně potřeba i jinde.

Kde například?

Je toho víc než dost. Příští rok budeme muset vyčlenit přes tři miliony korun, abychom hasičům doplatili cisternu, kterou už nutně potřebují. Chtěli bychom také v nejbližší době předláždit a zrekonstruovat i spodní část náměstí Národního povstání, okolo již zrestaurované kašny.

A co dál?

Zrestaurovat je potřeba také kašnu na náměstí 9. května a dále pokračovat v opravách chodníků a místních komunikací. Také je nutné vyměnit vodovodní a kanalizační rozvody v Libušině ulici, Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko už na nás trochu tlačí. To bude rovněž finančně náročná akce, a protože při ní máme třicetiprocentní spoluúčast, snažíme se to ještě odsunout, pokud to jde. Dolní náměstí by chtělo předláždit a potřebovali bychom také odbahnit rybník, na což se budeme snažit sehnat nějakou dotaci. Je stále co dělat i budovat. Chuť by byla, jenom ty penízky mnohdy schází.

V letošním roce jste víceméně po čtvrt století zrekonstruovali a znovu otevřeli saunu v prostorách základní školy. Jak jste s ní spokojení?

Sauna funguje dobře, využívají ji hlavně děti ze školky a z prvního stupně základní školy. To jsme také původně chtěli, aby malé děti nemusely hlavně v zimě dojíždět autobusem až do Hlinska. Ze strany veřejnosti velký zájem o saunu není, protože to při malém počtu lidí nevychází úplně levně. Na jedno saunování se spotřebuje téměř šest kubíků vody, přičemž kubík už dnes stojí skoro stovku, a když si saunu objednají třeba jenom tři lidé, je to pak dražší.

Letos v zimě bohaté na sníh jste se ohradili proti způsobu údržby krajských silnic, které přes město vedou. Došli jste k nějakému konkrétnímu řešení pro nadcházející zimy?

Zatím ne, takže očekáváme, že v jednání s krajem budeme pokračovat. V zimě byla opravdu extrémní situace. Místní lidé jsou zvyklí jezdit ve ztížených podmínkách, ale letos se to prostě nedalo, to sjížděli do příkopů i ti sebelepší a nejopatrnější řidiči. Než se k nám technika vůbec dostala, na frekventovaných silnicích už byly vyjeté tak hluboké koleje, že nestíhaly ani záchranky, a i policisté se pozastavovali nad tak vysokým počtem nehod kvůli nesjízdným vozovkám. Spojili jsme se proto s okolními obcemi, jako jsou Křižánky, Herálec, Chlumětín nebo i přeshraniční Svratouch, setkali jsme se se zástupci kraje, správy a údržby silnic i CHKO Žďárské vrchy, ale výsledek schůzky byl jen ten, že řidiči se musí přizpůsobit povaze a stavu vozovky.

Požadovali jste ohledně zlepšení zimní údržby něco konkrétního?

Když jsme se dotazovali na možnost solení, bylo nám řečeno, že je tady chráněná krajinná oblast, tak to nejde. O kousek dál na Jimramov to ale jde, mají výjimku a situace se tam musí monitorovat. Problémem ale je, když o něčem od stolu rozhodují lidé, kteří takové problémy denně zažívat nemusí, vnímají to jinak. Dnes se navíc ještě musí čekat až na pokyn z centrálního dispečinku, jinak technika nevyjede, i kdyby sněžilo sebevíc.

Čeho se tedy budou týkat další jednání s Krajem Vysočina?

Chceme opakovaně kraj žádat o zlepšení zimní údržby, případně o povolení solení. Místní silnice patří k jedněm z nejvýše položených v kraji, jsou tady skutečně ztížené povětrnostní podmínky. Solení se prodraží, to samozřejmě chápeme, ale jsou tady také továrny, kam denně jezdí kamiony, které v zimě už tak dost problematický provoz na silnicích komplikují ještě více.

Co očekáváte?

Nechceme nic jiného, než aby kraj odpovídajícím způsobem zajistil zimní údržbu svých silnic tak, aby byly sjízdné. Platíme stejné daně jako všichni ostatní, tak proč bychom měli doplácet na to, že žijeme v místech, kde v zimě prostě více sněží. Také máme stejně nastavené rozpočtové určení daní jako ostatní – copak někdo zohledňuje vysoko položené obce, že je zimní údržba oproti nížinám stojí statisíce korun ročně navíc?