„Naše programy realizujeme už devatenáctým rokem a musím říct, že jsme se po tu dobu nikdy nesetkali s negativní odezvou. Programy se snažíme průběžně inovovat, aby byly pro děti stále zajímavé,“ uvedl koordinátor a lektor programů Jiří Blatný. Školáci se tak dozvěděli řadu informací, které běžný zdravý člověk nezná, pokud tedy ve své blízkosti zdravotně postiženého člověka nemá. „Ne všichni třeba vědí, že bílou hůlku nosí nejenom nevidící, aby si s její pomocí něco „ohmatali“, ale rovněž lidé se zbytky zraku, protože právě bílá hůlka signalizuje ostatním, že ten člověk velice špatně vidí. No a od toho se pak odvíjejí další věci,“ řekl Jiří Blatný.

Zdroj: Deník / Mašová Lenka

Na programu tak například bylo nejenom dojít do třídy a usadit se na židličce se zavázanýma očima, ale také pouze osaháním keramického obrázku s plastickým vzorem zjistit, co je na něm zobrazeno. Děti se rovněž učily oslovit nevidomého, nabídnout mu pomoc, vést ho, mít povědomí o Braillově písmu či vodicích psech, prohlédly si sochy od nevidomých autorů, vyzkoušely si tvůrčí činnost s modelářskou hlínou, ale také se dozvěděly více o dalších typech zdravotních postižení.

„Většina zdravých lidí běžně neví, jak se rozloží a složí vozíček, jak se na něm člověk pohybuje, anebo jakým způsobem se dá dorozumět s neslyšícími. A především, že zdravotně postižení jsou lidé jako všichni ostatní a podle toho by se k nim mělo přistupovat,“ doplnil lektor Milan Spáčil, sám slabozraký.