V rámci projektu Porta culturae se do Karlova sjedou mistři uměleckého řemesla z Vysočiny, jižních Čech, Slovenska a Rakouska. Sklo budou v potu tváře foukat a tvarovat pět dnů, od pondělí 21. května do pátku pětadvacátého.

Téma Sklářského sympozia Vysočina 2012 je ryze subjektivní „To nejlepší, co ve mně je". „Spolupráce Horácké galerie není náhodná, neboť ve svých sbírkách na zámku v Novém Městě na Moravě pečujeme o rozsáhlý soubor škrdlovického hutního skla," řekl ředitel galerie Josef Chalupa. Vzrušení z tvůrčího úsilí může kdokoli sledovat každé dopoledne přímo u rozžhavené pece v karlovské sklárně.

Tvůrčí setkání několika generací

Výsledky sympozia budou vystaveny v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Vernisáž proběhne 1. června v rámci Galerijní noci a její návštěvníci na vlastní oči uvidí, jak do skla dokáže rýt Pavlína Čambalová.

Mladá, ale již vyzrálá mistryně oboru je absolventkou uměleckoprůmyslové školy v Turnově a sklářské školy v Novém Boru, působila v Rakousku. Co umí, je možné sledovat na webové stránce www.cambalova.cz

Na sympozium se těší především sám Jaroslav Svoboda, který příští rok oslaví 75. narozeniny. Jeho všestranná tvorba je stále k vidění ve velké výstavní síni penzionu Galerie v Karlově a koncem loňského roku byl reprezentativní průřez s velkým ohlasem představen v pražském Karolinu po názvem 55 let se sklem aneb Trocha nostalgie nikoho nezabije.

O Svobodovi vyšla i monografie pod titulem Jaroslav Svoboda Sklo. Antonín Langhamer škrdlovicko-karlovského výtvarníka ve výpravné publikaci představuje prostřednictvím nevšedního příběhu člověka, který si splnil svůj umělecký sen.

Podává svědectví o umělcově pracovitosti, tvůrčí invenci a schopnosti zvládnout téměř vše v rukodělné výrobě i ateliérové autorské tvorbě, vyrovnat se s výtvarnými úkoly a užívanými technikami.

Fotografie děl nechválí jen tvůrce, ale oslavují také sklo jako nejtajemnější a nejkrásnější člověkem vytvořenou hmotu.

IVO HAVLÍK