Vavřín Krčil (1895-1968) pracoval od roku 1919 v Zámku Žďár jako organizátor podomácké výroby vlasových sítěk, jež prodával pod značkou Saarense. Zajišťoval práci a příjem stovkám domácností ve Žďáře a okolí. „Dědeček neměl žádnou dílnu, živnost provozoval systémem takzvaného faktorství. Zajišťoval materiál, zadával lidem domácí práci co se bude dělat a v jaké kvalitě, a hotové výrobky zas od nich odebíral," popisuje Roman Krčil. „Vše byla stoprocentně ruční výroba, síťovky nikdy nevznikaly v nějaké továrně či na strojích," dodává.

Provozní budovu a sklad pro materiál a výrobky měl Vavřín Krčil ve Stržanově, odkud pocházela jeho žena Marie. Když vlasové síťky vyšly z módy, potřeboval jiný sortiment. „A měl takový krásný, jednoduchý nápad síťovku. Jak přišel zrovna na ni, jsem ale blíže nezjistil," poznamenává Roman Krčil.

Jak vnuk Vavřína Krčila zdůrazňuje, je síťovka jen pomyslným vrcholkem pyramidy. „Zmiňuje se nejčastěji, je to ten nejznámější, top produkt s příběhem. Dědeček a s ním také babička, jeho velká celoživotní opora, se ale síťování věnovali celý život. Stále trochu nedoceněná je třeba pro mě jejich činnost, směřující vlastně k národopisectví," připomíná Roman Krčil.

Jeho babička Marie Krčilová totiž byla vysoce kvalifikovanou odbornicí na síťkování a oblastní textilie a vynikala i ve vyšívání na síť a tvorbě vzorů. Sbírala lidové tkaniny z Horácka a zachránila mnoho vzácných originálů. V roce 1970 ji odborná komise v Praze prověřila jako mistryni lidové umělecké výroby v oboru ručního síťkování a vyšívání na síti, v tehdejším Československu jedinou.

Předtím si ale, po roce 1948, Vavřín Krčil „odseděl" čtyři roky ve valdickém vězení za „pletichy proti znárodnění". „To znamená lidem ukradli majetek a pak řekli: Vy ještě s tím majetkem nakládáte, a to nesmíte, my vám našli něco na půdě, co jste zatajili… A přišel trest," říká Krčilův vnuk.

Po peripetiích 50. let pracovali Vavřín a Marie Krčilovi v Bystřici nad Pernštejnem. „Pod hlavičkou Okresního průmyslového podniku zřídili provozovnu na výrobu síťovaných záclon, opět podomácky a ručně. Odborné zdroje uvádí, že byla jedinou výrobnou svého druhu v Evropě. Těmi záclonami vybavovali všechny zásadní hotely a lázeňská zařízení v tehdejším Československu, od karlovarského hotelu Pupp po Piešťany," vypráví Roman Krčil.