Senioři studovali dějiny umění, literatury a českého jazyka a němčinu s angličtinou. „A také počítače, ale to jsou jen krátkodobé kurzy," doplnila Jana Rudelová.

„Moje životní krédo je, že pohyb je život. A aby byl pohyb, musí být v pořádku mozek a ten se musí trénovat," vysvětlil svou účast na Akademii třetího věku devětasedmdesátiletý Karel Nachtnebl ze Žďáru nad Sázavou. „O co jde ve studiu akademie třetího věku?" položil si řečnickou otázku senior, který na ni okamžitě také odpověděl. „O nic jiného než o trénování našich mozků. Pouze tehdy, když je budeme trénovat, udržíme si duševní aktivitu až do času nejzazšího. To je potřebné i pro společnost,"dodal student.

Karel Nachtnebl sice v mládí vystudoval Ústřední školu ministerstva vnitra, předchůdce nynější Policejní akademie, ale osud ho zavedl jinam. „Byl jsem sice plně kvalifikován, ale pak mě v době normalizace vyhodili. Dělal jsem geologický průzkum, pak jsem odešel jezdit s vlakovou poštou. Dělal jsem taky skladníka v hotelu. Ve dne skladníka a v noci číšníka ve vinárně," zavzpomínal Nachtnebl.

Na studium ale nezanevřel a nyní se stal jedním z absolventů Akademie třetího věku. „Studoval jsem historii, brali jsme postupně všechno, od pravěku se vším všudy. Umění, literaturu, architekturu, prostě všechno, co k tomu patří," nechal se slyšet Karel Nachtnebl.

Seniorské studenty mají jejich vyučující rádi, protože jsou podle nich pilní a svědomití. „Je to pohlazení pro duši, je to úžasná práce pro lektory, kteří denně pracují s mládeží. Přicházejí jim studenti, kteří sami chtějí, a zároveň to berou jako svou prestiž, seberealizaci a také setkávání se s ostatními," potvrdila Jana Rudelová.