Proč jste se zrovna vy stal předsedou SPO?
Po revoluci jsem plný ideálů založil Stranu venkova. Tehdy jsem měl pocit, že je v parlamentu málo lidí z venkova, a už vůbec ze zemědělství. Potom jsem pochopil, že bez finančních zdrojů to zkrátka nejde. 
V parlamentních volbách jsme dokázali získat přes jedno procento hlasů bez financí na kampaň. To byly volby, ve kterých vyhrál Vladimír Špidla a porazil Václava Klauze. Potom jsem byl celkem devět let prezidentem celorepublikové Agrární komory. Funkce šéfa Agrární komory byla svým způsobem také politika, i když hodně odborná. Když jsem v roce 2014 končil s Agrární komorou, tak moji dobří známí, kteří jsou shodou okolností činovníky Strany Práv Občanů, tehdy ještě Zemanovci, za mnou zajeli a požádali mě, abych šel do voleb za tuto stranu. Z počátku jsem to bral jako vtip. Pak mě pozvali k panu prezidentovi na hrad a prezident Miloš Zeman mi řekl, že by byl rád, kdybych tuto nabídku přijal. Tak jsem to udělal. Byl jsem tehdy už senátorem a od března 2014 jsem v čele SPO.

Strana měla velké ambice, které se úplně nenaplnily. Jaké ambice máte nyní?
Moje ambice jsou jednoduché – docílit takový volební výsledek, aby mohl nastat rozvoj strany. Mým cílem je, abychom v krajských volbách byli úspěšní nejméně v sedmi krajích, ale potenciál je vyšší. To znamená – překročili hranici pěti procent a skončili 
v krajském zastupitelstvu.
A ještě lépe spoluvládli.
V současné době má SPO podíl na vedení ve dvou krajích, a to ve Zlínském 
a Pardubickém. Myslím si, že tento můj cíl je reálný. Pokud ho splníme, tak musí nastat personální posílení strany a strana bude mít na to, aby hrála významnou roli.

Máte ambice i směrem k Senátu?
Obsazujeme jenom čtyři senátní obvody. Nemyslím si, že bychom měli takovou osobnost, abychom opakovali rok 2014, kdy zvítězil člen SPOZ docent. František Čuba. Pro nás jsou absolutní prioritou volby krajské.

Myslíte už na příští rok, na volby parlamentní?
Rozhodneme se podle výsledků krajských voleb. Pokud výsledek bude takový, jaký bych si přál, tak do parlamentních voleb půjdeme.

Jste čtyři roky senátorem, ale Senát u občanů příliš populární není. Jak se na něj díváte vy?
Část občanů ČR zastává názor, že je Senát zbytečný. Je to i vizitka samotného Senátu. Podle mého názoru ve vedení této parlamentní komory chybí výrazné osobnosti, které by dovedly voličům a médiím představit politiku a své vize. Senát se bohužel dokáže vyznamenat jenom tím, že přijme usnesení směrem k prezidentovi, aby mluvil jinak, než mluví. Když toto usnesení přijímal, tak to bylo 
18 ku 17. Takže v podstatě za nezájmu senátorů. Přitom na druhou stranu jako senátor dovedu posoudit, jak málo kvalitní zákony často chodí z dolní sněmovny do Senátu. To jsou zákony, které jsou „cinknuté", kde je čitelný podpis lobbistů. Dost často se nám je daří opravit, to znamená vrátit je a dát šanci na jejich změnu. Senátoři v těchto případech svou roli plní.

Vzpomenete si konkrétně, 
v čem jste uspěl vy jako senátor?
Náš senátní klub má šest členů. Nejsme v pozici, kdy můžeme určovat zákonodárnou iniciativu v Senátu. Tu má ČSSD, jež má v současné době 31 senátorů. Já sám jsem předložil novelu zákona o koncesionářských poplatcích České televize – byla ovšem smetena. Významně jsme se podíleli na novele zákona týkajícího se obchodních řetězců, o významné tržní síle. Tam jsme sehráli dobrou roli, podpořili jsme tuzemské producenty v zemědělství.

Do krajských voleb jdete 
v koalici s SPD (Strana přímé demokracie) Tomia Okamury. Jste s touto koalicí spokojen?
Obě strany jsou programově hodně podobné. Obě jsou opřeny o přímou demokracii. Autorem tohoto programu byl současný prezident Miloš Zeman. Myslím si, že koalice do krajských voleb je správný krok. Pokud bychom šli do voleb každý zvlášť, pak bychom nutně bojovali 
o stejné voliče, a pravděpodobnost volebního úspěchu by byla výrazně nižší. To nám ukázaly komunální volby. Koalice je vždy o dohodě. Deviza SPO je, že máme politické zkušenosti, máme členskou základnu, máme čestného předsedu Miloše Zemana. Deviza koaličního partnera je, že mají mladší, progresivní, pracovité a důrazné lidi. Ze svých zkušeností vím, že koalice je vždy o osobnostech a umění dohodnout se.

Na Vysočině jste patrně nejviditelnější strana. Po celém kraji najdeme vaše plakáty. Jak bude vypadat vaše kampaň?
Tím, že jsem dělal šéfa Agrární komory, zemědělci mě tady znají a nejenom zemědělci, tak Kraj Vysoči-na požívá jisté preference. Podle billboardů je nám přáno a já jsem spokojený. Nejdu však do voleb poprvé a osobně sázím na přímou volební kampaň.

Co si pod tím máme představit?
V pátek 9. září vyrazím na traktoru z Nového Města na Moravě, což
je moje rodiště, 
a v 19 etapách objedu Vysočinu. Budu řídit Zetor Krystal 160, který za sebou bude mít volební vlek, Projedeme osmdesát procent veškerých sídel v kraji. To bude náš hlavní směr – kontaktní volební kampaň.

Volby jsou v lidech. Koho najdou voliči na kandidátce?
Cením si, že se mi podařilo přesvědčit generálmajora Hynka Blaško. Je to 61 letý pán, který velel 4. brigádě rychlého nasazení v Hav-líčkově Brodě, významný odborník v oblasti bezpečnosti. Je to člověk na svém místě. Nehraju si na populisty, ale Evropa je podle mne v průšvihu… Je to náš velmi dobrý kandidát. Pak jsou tam osobnosti jako lékaři, například primářka neurologie, ekonomové, zemědělci a další.

Co se dá v krajích změnit?
Jsem z Vysočiny, mládí jsem prožil v malé osadě Pánov, což je dnes místní část Velké Bíteše. Vysočinu znám, znám zemědělství, kde jsem celý život pracoval. Když mají strany ve volebních programech, že 
se udělají zázraky ze dne
na den, to je samozřejmě hloupost. Osobně bych se soustředil na několik věcí. Kraj Vysočina je velmi specifický. Mě například udivuje, že se píše rok 2016 a Vysočina má ve svém majetku 4 565 km silnic druhé a třetí třídy. Když se udělal poslední monitoring silnic 
v roce 2013, tak známkou 1 a 2 bylo zahrnuto pouze 30 procent silnic. Jednadvacet procent silnic bylo oznámkováno nejhorší známkou 5 a 20 procent známkou 4. Myslím si, že toto je podstatná záležitost a je třeba přesměrovat maximum zdrojů na řešení tohoto problému. Souvisí to pak s dopravní obslužností a kvalitou života na venkově.

Jaké vidíte další problémy?
Zaujalo mě také, že Kraj Vysočina je hluboko pod celostátním průměrem ve vysokoškolské vzdělanosti. Ale toto je předpoklad rozvoje území a kraje. Kraj Vysočina má podíl lidí s ukončenou vysokou školou pouhých 16,6 procent, přitom průměr celé republiky je 23,3 procenta. Naproti tomu je příliš mnoho prostředků, energie a úsilí věnováno na sebeprezentaci kraje. Neříkám, že se to nemá vůbec dělat, ale já bych úsilí a prezentaci věnoval tímto směrem. Chce to změnit filozofii kraje od přehnané sebeprezentace ke skutečnému postupnému řešení hlavních problémů kraje, 
za které pokládám dopravní obslužnost a vytváření podmínek, aby lidé zůstali 
v malých obcích. Těch do 200 obyvatel je 49 procent! Kraj Vysočina má velké bohatství v půdě, ve vodních zdrojích a to je třeba rozvíjet.

Ve vaší kampani hovoříte 
o zrušení televizního poplatku. Proč si myslíte, že je to tak důležité?
Naše kampaň nestojí
jenom na televizním poplatku, to je jenom jeden 
z hlavních čtyř bodů. Co se týká televize, tak to má několik významů. Po volbách znovu opráším svůj senátní návrh novely zákona o koncesionářských poplatcích. Dospěl jsem k názoru, co se seniorů, zdravotně a tělesně postižených týká, že by koncesionářských poplatek 135 korun měsíčně vůbec platit nemuseli. Pro mnohé seniory by to byla docela významná položka v jejich rozpočtu. Jinak řečeno, Česká televize (ČT) pracuje 
s rozpočtem sedm miliard korun, z toho je šest miliard tři sta milionů z koncesionářských poplatků. Jde o obrovskou částku a nakládání s ní nikdo nekontroluje. ČT je perpetum mobile. Na to jsou napojeny umělecky, právnicky, agenturně nejrůznější skupiny a je to roh hojnosti. Pokud by se podařilo, aby senioři neplatili těch 135 korun měsíčně, tak by ČT musela konečně začít dobře hospodařit. Mimochodem na Slovensku je to tak, že senioři platí jen poloviční koncesionářský poplatek.

Za svůj boj s ČT jste dokonce dostal anticenu Trilobita…
Jsem tomu rád. Tuto cenu má například i Václav Klaus. Nedávají to jen tak někomu. Co mě v této souvislosti zarazilo, je způsob, jakým se ČT bude věnovat krajským volbám. Nebudou diskuse v krajích, ale bude superdiskuse večer před volbami, a do té jsou pozváni pouze předsedové parlamentních stran dolní sněmovny, tedy ne Senátu. Způsob vysílání před volbami zohledňuje to, abych se tam já nemohl dostat. Výhoda je koalice, a tak tam bude alespoň Tomio Okamura. Zvažuji, že si na takový postup budeme stěžovat Radě pro rozhlasové 
a televizní vysílání.

Hovoříte o svém kontaktu se zemědělstvím. Jak často se nyní dostanete na pole nebo do lesa?
Především jsem často 
v terénu mezi zemědělci. Jsem stále čestný prezident Agrární komory a jsem zván na předsednictva Agrární komory. Pravidelně se scházím například s předsedou Agrární komory Chrudim a mým přítelem Jaroslavem Kopistou, který má 400 hektarů půdy a je soukromý zemědělec. Kontakt jsem neztratil, mám chalupu v osadě Pánov, 
kde jsou pole, lesy. Přehled o současné situaci v zemědělství určitě mám.

Co by tedy pomohlo zemědělcům nejvíce?
Začnu Vysočinou Ta je cenná tím, že zde zůstalo tradiční zemědělství. Nejenom pole, ale i dobytek a stáje. Chová se zde hovězí dobytek, prasata, drůbež. To přináší pracovní příležitosti, je zde silný potravinářský průmysl. Vysočina je v České republice naprosto atypická. V primárním zemědělství pracuje 18 tisíc lidí, to je 7,7 procenta všech zaměstnanců. Průměr v ČR 
v primárním zemědělství je něco přes dvě procenta lidí. To je potřeba u nás za každou cenu udržet. Že je na Vysočině silná živočišná výroba, nemá vliv pouze na zaměstnanost, ale i na krajinu. Dobytek potřebuje krmení, jetel, vojtěšku. Ministerstvo zemědělství bude vykládat, jak budou zadržovat vodu v krajině, jak budou stavět přehrady, tím to ale nevyřeší. Vodu v krajině musí zadržet biodiverzita 
a ta potřebuje dobytek. Před pětadvaceti lety byl v průměru ČR každý třetí hektar zelený – tedy vojtěška či jetel. Pokud přijdou přívalové deště, tak se pak krajina chová jinak, než když je tam kukuřice nebo obilí. Toto je velmi cenné na zemědělství.

Právě živočišná výroba nyní prochází hlubokou krizí…
Ano tady je obrovská bezprecedentní dva roky trvající krize. Jsou zemědělci, kteří za litr mléka dostávají 5,80 koruny. Je otázka, jak dlouho to mohou vydržet, jak dlouho budou tyhle ztráty financovat. Klíčové je v současnosti pomoci těm zemědělcům, kteří hluboce prodělávají už druhý rok. Když jsem odcházel z Agrární komory, tak jsem byl spokojený, zemědělství bylo v dobré kondici. Poprvé zde byla situace, že zemědělci zisky neinvestovali pouze do techniky, ale i do koupě půdy. Krizí toto období skončilo. Otevírá se prostor pro pražské advokáty a kapitálové skupiny, které v půdě vidí jenom příležitost pro vhodnou investici. Pokud toto bude trvat, tak nastane další vlna, kdy se sníží stavy dobytka. Krajina se změní na obrovské bloky polí, které se třikrát do roka pojezdí obrovskou mechanizací. To udělá pár lidí, a ztratí se zaměstnanost. Zlí jazykové to nazývají „agrofertizací" venkova. Je potřeba zemědělcům pomoci, což je klíčová role vlády a ministra zemědělství. Současný ministr tuto roli nesehrává, přestože je z oboru. Hlavní roli v jeho rozhodování hraje politika, například je proti zrušení protiruských sankcí.

Co by vedle toho ještě zemědělcům pomohlo?
Klíčovou roli hraje ministr. A podle mne je tady ještě jedna věc, a to jsou trhy. Ty tady už byly otevřené, ale vše skončilo sankcemi proti Rusku. To odpovědělo protiopatřeními a to vše dopadlo na zemědělce. Sankce je třeba zrušit a zemědělci to hned pozitivně pocítí.