Sdružení se zabývá převážně kosením podmáčených luk, dále například pořádáním nejrůznějších akcí pro veřejnost, výsadbou nových stromů, vytvářením tůní pro obojživelníky, přednáškovou činností ve školách, monitoringem a péčí o populace lesních mravenců nebo botanickými průzkumy. Jedním z těch, kteří u zrodu organizace stáli, byl také Milan Daďourek, stávající předseda Sdružení Krajina.
Můžete zavzpomínat na dobu, kdy Sdružení Krajina teprve vznikalo?
Nápad na založení organizace vznikl před dvaceti lety v Olomouci a u jeho zrodu stálo celkem pět lidí – studentů vysokých škol. Naším původním cílem bylo vytvořit uskupení, které by se zabývalo ochranou přírody hlavně z odborného hlediska. Organizace ale pak postupem let prošla poměrně složitým vývojem a měnilo se i její zaměření.
K jakým změnám během dalších let došlo?
Někteří zakládající členové se po ukončení studia na vysokých školách rozprchli z Olomouce do různých koutů České republiky a začali se věnovat svým oborům samostatně, nikoliv pod hlavičkou organizace. Takže hned dva roky po jejím vzniku došlo k útlumu činnosti. Naproti tomu ale přibyli někteří další členové, což přineslo i určitou změnu ve směřování sdružení. Ochranu přírody nechtěli dělat tolik odborně, ale spíše prakticky – například se věnovat výsadbě nových stromů. Takže kolem roku 2000 jsme došli k tomu, že mnohá cenná místa v krajině nemají ani tak problém s tím, že by byla málo sledovaná a bylo třeba se jim z oborného hlediska nějak extrémně věnovat. Potýkají se spíš s tím, že se o ně nemá fyzicky kdo postarat, o stránce finanční nemluvě. V té době jsme se už také přestěhovali do sídla v Počítkách, kde vlastně působíme dodnes.
Jak se vám zpočátku dařilo získávat finance na péči o cenná místa v krajině?
V té době jsme začali využívat dva velmi důležité zdroje. Jednalo se hlavně o program Natura 2000, jehož cílem bylo a je mapovat cenná přírodní území v členských státech Evropské unie a z nějž je možné i čerpat na ochranu přírody finanční prostředky. Dalším zdrojem se stal Státní fond životního prostředí České republiky (SFŽP ČR), který sice fungoval již delší dobu, ale v minulosti nebyl příliš využíván kvůli roztříštěnému vlastnictví pozemků. Program Natura 2000 jsme vnímali jako příležitost získat peníze na to, abychom mohli mít nějakého stálého zaměstnance, což se už jevilo jako nezbytné.
V té době jste fungovali pouze jako zájmová organizace?
Ano, a bylo to samozřejmě náročné, hlavně z časových důvodů. Někteří naši členové už zakládali rodiny, měli děti, svá zaměstnání… Prostřednictvím financí z Natury 2000 jsme se tedy rozhodli přijmout botanika. Ten se měl v sezoně starat o mapování přírody, mimo sezonu se pak pokoušet získat finanční prostředky ze SFŽP ČR. Postupně tedy došlo k určité transformaci a v roce 2001 vznikla organizace, která fungovala pod již současným názvem Sdružení Krajina, byl přijat první zaměstnanec, měli jsme zázemí, vybavení a postupem let se rozjel i pozemkový spolek jakožto podmínka čerpání peněz ze SFŽP ČR.
Dařilo se vám shánět plochy do pozemkového fondu, ve vašem případě tedy hlavně přírodně cenné podmáčené louky, o něž jste se chtěli starat?
V roce 2001 jsme měli v nájmu zhruba 24 hektarů a o dva roky později už kolem šedesáti hektarů. V začátcích jsme při shánění luk pracovali převážně s jednotlivými obcemi. Brzy jsme pochopili, že je důležité nezatěžovat je zbytečně kvanty odborných informací o ochraně přírody, ale prostě jim vysvětlit, že se o cenné, ale přitom neudržované louky budeme starat - pokud nám je samozřejmě pronajmou. Tento přístup se nám osvědčil. V roce 2003 se členové sdružení sešli a vytyčili si již cíle, které jsou v podstatě platné dodnes.
Jaké cíle to byly a jsou?
Chceme být na pozemcích, o něž se staráme, především dobrým hospodářem a pro ostatní lidi i dobrým sousedem. Zároveň se ale snažíme fungovat na úrovni, která je tržně akceptovatelná. Usilujeme rovněž o rozšiřování našeho pozemkového spolku, a to jak v případě nájmů, tak i výkupů pozemků. A pokoušíme se fungovat takovým způsobem, abychom nebyli závislí pouze na orgánech ochrany přírody.
Jak se vám v současné době daří financovat vaši činnost?
Máme některé dlouhodobé zdroje, což byl dříve hlavně SFŽP ČR, dnes se však jedná hlavně o nejrůznější zemědělské dotace. Pak jsou tu zdroje krátkodobé, což jsou například platby od orgánů ochrany přírody. Dále jsou to příležitostné granty, ať již evropské nebo od nejrůznějších nadací. Určité finance pak samozřejmě plynou i od soukromých zdrojů – firemních sponzorů, dárců… Právě na zvyšování povědomí o individuálních dárcích se nyní celkem zaměřujeme, hledáme cesty, jak je získat. Nejde ani tak o to, že člověk věnuje nějaký obnos, jako spíš o fakt, že se musí zamyslet, na co jeho peníze poputují, jak s nimi bude naloženo a zda to má tedy pro něj celé smysl.
Jaká je aktuálně situace ve Sdružení Krajina? Kolik máte zaměstnanců a jakou plochu luk obhospodařujete?
V současné době máme tři stálé zaměstnance a v letošním roce bylo posekáno přibližně sto sedmdesát hektarů luk.
Všechny louky máte v nájmu?
Většinu ano, ve vlastnictví máme jen zhruba třicet hektarů ze sto šedesáti, výkupy jsou celkem drahá věc. Za ta léta jsme si již vytvořili určité spektrum lokalit, o něž se staráme dlouhodobě - je jich kolem šedesáti. Samozřejmě občas něco přibude, jindy zase ubude, ale to jádro se až tolik nemění. Ostatně i naše kapacity jsou již naplněné.
Mohl byste přiblížit, jak sečení luk vlastně probíhá a proč je tak důležité?
Sečení je činnost, která je náročná fyzicky i psychicky. A pak samozřejmě také časově. Bez pomoci brigádníků, dobrovolníků a drobných živnostníků bychom to nezvládli. Ale právě díky ručnímu sečení se daří zachovat nebo dokonce obnovit výskyt chráněných druhů rostlin a živočichů. Například máme v péči lokality, které byly v době, kdy jsme na nich začínali, zarostlé, plné pcháčů, náletových dřevin… Poté, co se začaly tyto louky sekat, zaznamenáváme obnovu přirozeného biotopu a návrat například vstavačů nebo rosnatek okrouhlolistých. Někdy stačí i třeba rok, aby byl už výsledek naší péče znát.
Čím se podmáčené louky sečou? A jak často?
Ručně vedenými sekačkami, a v případě, že je potřeba odstranit například náletové dřeviny, tak se pracuje i s křovinořezy. Posekaná tráva se pak samozřejmě ještě shrabuje a následně zpracuje – například jako krmení nebo podestýlka pro zvířata, případně na pelety. Seká se ve většině případů jednou do roka, zhruba od května do září. Ideální by bylo sekat dvakrát, ale na to v současné době nemáme dostatek lidí ani financí. Rozhodně je ale třeba zdůraznit, že si veškeré pomoci všech členů sdružení, dobrovolníků, drobných živnostníků, dárců, účastníků našich akcí a dalších podporovatelů moc vážíme. A pokud by se někdo chtěl do našich řad přidat a zapojit se nějakým způsobem do našich aktivit, nebo je finančně podpořit, budeme velmi rádi. O tom, jak mohou případní zájemci postupovat, lze najít informace na našich webových stránkách www.sdruzenikrajina.cz
Čím se zabývají?
- Péče o krajinu - pozemkový spolek, kosení luk, vyřezávání náletů, výsadby stromů, budování tůní a péče o ně, obnova stružek, asanační managementy
- Ochrana živočichů a rostlin - se zaměřením zejména na ohrožené mokřadní druhy rostlin a živočichů a lesní mravence
- Biologické průzkumy a hodnocení
- Poradenství a informování veřejnosti
Činnost je zajišťována zaměstnanci, členy, dobrovolníky, brigádníky a místními obyvateli. Za řízení činnosti odpovídá ředitelka Sdružení Krajina jmenovaná radou - Kateřina Marečková. Nejvyšším orgánem je sněm, který schvaluje stanovy a volí radu. Rada je dozorčí a strategický orgán, jenž dohlíží na chod organizace. Skládá se aktuálně z osmi radních, jejím jménem jedná předseda – Milan Daďourek.
Sídlo: Počítky, CHKO Žďárské vrchy
Kde působí: Sdružení Krajina pravidelně působí na území čtyř krajů - Vysočina, Pardubický, Olomoucký a Jihomoravský.
