Přivezla jste ryze dámskou sestavu. Hrajete spolu dlouho?

Děvčata samozřejmě dlouho znám, ale jsme spolu dva roky. Když mí kolegové z poslední sestavy odešli ke Spirituál kvintetu nebo k Honzovi Vančurovi a Plavcům, tak jsem přemýšlela, koho bych vzala k sobě. Ženské uskupení vzniklo i tím, že do kapely vstoupila moje dcera Adéla. Přímo tady ve Žďáře jsem komunikovala s Petrou „Šany" Šanclovou – bylo to před mnoha lety, když jsem se rozhodovala, že odejdu od Nezmarů, a ona v té době odcházela od Bokomary, takže tenkrát jsme měly takové odchozí motivy. Nicméně jsme se před dvěma roky potkaly na jednom pódiu. Ryze ženská sestava mě baví, je v ní dámská energie, což je fajn.

Je velký rozdíl v tom, když hrajete ve skupině s muži a v tom, když máte po boku pouze ženy?

Nebudu hovořit o hudebních věcech, to si posoudí posluchač sám, ale je rozdíl určitě v tom, že když cestujeme samé ženy, komunikujeme, užíváme si to, jako bychom byli v uvozovkách chlapská kapela. I když mužští říkají, že jim ženská do kapely nesmí.

Na Horáckém džbánku už jste v minulosti vystupovala?

Hrála jsem tu v době, kdy jsem ještě měla československou kapelu CS band a předtím samozřejmě i s jinými sestavami, kde jsem byla členem. Byla jsem tu vlastně po dlouhé době, takže jsme ráda, že jsem byla pozvána.

Jaké bylo publikum?

Někteří si s vámi pobrukovali do taktu. Atmosféra byla dobrá, pamatuji si, že tu dříve bývalo více diváků, ale v dnešní době je ten zmiňovaný úbytek diváků prostě všude. Lidé mají možnosti jiného vyžití. Diváci jsou tady skvělí, byť se zatáhlo, hrálo se výborně, protože nepršelo. Navíc jsme festival zahajovaly, tedy fajn hrací čas, protože jsme se mohly samy bez nějakého stresu nazvučit.

Texty si skládáte sama, že?

Většinou ano, nicméně se nebráním i jiným autorům. I když poslední dva roky jsem nic nenapsala, nemám potřebu teď psát něco nového, protože mám spoustu písniček, které se živě nehrají. Mým cílen je nyní se s holkami naučit věci, které nám sedí a vybrat staré písničky. Současný trend diváka je slyšet to staré. Chtějí si zazpívat.

Je nějaká písnička, kterou musíte zahrát, bez níž by vás fanoušci nepustili z pódia?

Těch písní je spousta, většinou ty, které jsem zpívala ještě se Žalmanem nebo s Nezmary. Například Já, písnička, která je stěžejní. Samozřejmě se snažím posluchače dohnat k tomu, aby vnímali spíše ty novější věci. Teď to řeknu přehnaně, je to jako v Americe, kde jeden hit udělá člověka slavným, vždycky když přijde na koncert, nemusí lidé slyšet nic nového, ale čekají, až přijde ten jeden konkrétní hit. Musíme ho divákům dát, protože hrajeme především pro lidi.

V kapele hraje vaše dcera Adéla.  Asi jste si nepředstavovala, že půjde ve vašich šlépějích.

Ne. Do kapely jsem jí vůbec nepozvala, to vymyslel bývalý kolega, dnes člen skupiny Spirituál kvintet Pavel Peroutka. Když hrajeme, jsme vyloženě kolegyně, ne matka s dcerou.

Připravujete novou desku?

Muzikant je vždy ve stádiu, kdy desku připravuje, píše texty, nebo ji právě natočil. Dohodly jsme se, že některé mé staré písně, které se holkám líbí, upravíme a nahrajeme.

Jste hodně aktivní, je čas na odpočinek?

Když lidé říkají, že nemají čas, je to výmluva. Já třeba ráda vařím, a je to na mě vidět, nebo chodím na pivo, jdu ven si popovídat s přáteli nebo koukám na internet, jsou tam různé věci, které musím sledovat. Už jsem se vzdala myšlenky, že bych měla všechno stihnout.