Rodačka z Ivanovic na Hané nastoupila po škole jako sestra na plicní chirurgické klinice v Praze. Kariéru rehabilitační sestry zahájila v Kladrubech . V roce 1952 zamířila do Severní Koreje. Tehdy československé ministerstvo zdravotnictví dělalo nábor zdravotníků do korejské nemocnice. „Přihlásila jsem se a byla jsem vybrána. Tehdy tam společně z Československo jeli ortopedi, internisté, ušaři, kožaři, gynekologové, zubaři, zdravotní sestry a další. Bylo nás přes třicet,“ vzpomínala loni na podzim v rozhovoru pro Žďárský deník Rudolfa Vrbecká.

V Koreji strávila čtyři roky a nebylo to vždy jednoduché. „Nebylo výjimkou, že se na dvoře občas objevila amputovaná noha. Byl to pro nás šok,“ dodala sestra. Během pobytu v Severní Koreji poznala také svého budoucího muže Josefa, pozdějšího primáře ortopedie novoměstské nemocnice, se kterým měla dvě děti. Společně vychovávali ještě další dva potomky z manželova prvního manželství.

Rudolfa Vrbecká
Novoměstská sestra a Severní Korea: Na dvoře se občas objevila amputovaná noha

Do Nového Města na Moravě se dostali v roce 1963. „Nejprve byla rehabilitační sestrou, pak se stala vedoucí rehabilitační sestrou a vedoucí okresní rehabilitační sestrou. V roce 1984 odešla do důchodu, ale i poté vypomáhala v nemocnici na vrátnici a v kuchyni,“ uvedla mluvčí novoměstské nemocnice Helena Zelená Křížová. Občas vypomohla jako záskok na rehabilitačním oddělení nemocnice.

S rehabilitačními cvičeními pomáhala i pacientům v domácí léčbě nebo v Domě s pečovatelskou službou, kam se posléze sama přestěhovala.

Přestože ke konci svého života měla problémy se zrakem i sluchem, byla stále nesmírně aktivní. Luštila křížovky, psala básně, účastnila se soutěží i všemožných aktivit pořádaných Domem s pečovatelskou službou.