Vystupujete společně často?
Ivana Janoušová: Ano. V obou souborech účinkují děti z Dolní Rožínky a okolí.
Simona Špačková: Členy Groše jsou spíše děti z mateřské školy, v Rožínce tančí zase ty starší. Většina pásem je ale společných. I tady při vítání jara jsme vystoupili společně.
Ivana Janoušová: Naše pásma většinou vycházejí přirozeně z toho, že menší děti si hrávaly s většími, proto děti vystupují spolu. Jsme vlastně "parta".

Ve své tvorbě tedy zpracováváte výhradně lidové tradice?
S. Š.: Ano, vycházíme z tradic, které lidé dříve dodržovali podle toho, jak šel rok. Některé jsou dnes už zapomenuté. Pro svou práci čerpáme ze sbírek.
I. J.: Chceme zvyky a tradice, které lidé dodržovali, připomínat. Mapujeme je ve svých pásmech, v jednom z nich například ukazujeme, jak se upravovalo, sázelo, sklízelo a šlapalo zelí, jiné připomíná tradici pálení čarodějnic. Lidé vědí, že se pálí čarodějnice, i kdy se pálí, ale často už nevědí, proč ta tadice vznikla.

Můžete přiblížit téma vašeho sobotního vystoupení v Rožínce?
S. Š.: Vítání jara. Vynášení smrtky předvádíme tak, jak se to dřív dělávalo, proto ji odnášíme z vesnice. Dále si děvčata zatančila v kolech a malé děti předvedly pohádku o ovečkách. Vystoupení jsme zakončili přinášením létečka.

Co si pod tím představit?
S. Š.: Létečko symbolizuje teplo, lidé ho přinášeli po tom, co ze vsi vynesli smrtku. Natrhali vrbové proutky, ozdobili je barevnými vajíčky a mašličkami a přinášeli zpátky do vesnice.
I. J.: Dříve měl pro lidi rok dvě hlavní období - zimu a léto, podle toho, kdy se pracovalo na poli. Zima skončila vyhozením smrtky a začala práce na polích, tedy období „léta".

Kolik dětí ve vašich souborech účinkuje?
I. J.: V obou souborech dohromady čtyřicet dva dětí. Jsou to děti vě věku od předškoláků do zhruba patnácti, šestnácti let. Máme ještě dospělé instruktorky, když je potřeba, vystupují také. S dětmi samozřejmě vystupujeme my dvě.

Hudbu si zajišťujete sami?
I. J.: Ano, dnes jsem děti doprovázela hrou na housle, ale máme také basu, druhé housle a flétničky. Jinak v souborech mám na starosti muziku spíše já, a kolegyně zase choreografii. V hudbě vycházíme převážně z lidových písniček. Na jejich základě jsme si například do našeho pásma Čarodějnice také něco sami zkomponovali.

Jak často se scházíte a nacvičujete?
I. J.: Zkoušky máme jednou týdně, tradičně organizujeme i letní soustředění, už déle než patnáct let. Jinak to nejde, ve školním roce na intenzivnější přípravu není tolik prostoru.

Odkud máte kroje?
S. Š.: S něčím nám pomohou maminky dětí ze souboru, třeba ušijí sukně nebo zástěrky. Složitější věci nám nám pak ušije místní firma. Mimochodem na sobě teď máme kroj, který vznikl pro náš soubor. Čistě rožínecký kroj máme prozatím jen jeden, obnovit kroj není levná záležitost.

Je těžké zajistit peníze na činnost souborů?
S. Š.: Finančně nás podporují obce Dolní Rožínka a Rožná, to jsou tradiční sponzoři, vycházejí nám vstříc. Přispívá ale i Bukov a další obce z okolí, většinou ty, odkud k nám děti jezdí.
I. J: Snažíme se ovšem také získávat dotace. Na některé projekty jsme dostali příspěvky z různých grantů na podporu volnočasových aktivit.

Co vás čeká v nejbližší době?
S. Š.: Příští týden se objevíme v Bystřici nad Pernštejnem při otevírání centra Eden a v neděli vystoupíme na krajské přehlídce dětských národopisných souborů v Jihlavě.