Touha po úniku z běžných a nezajímavých rozhovorů o práci a každodenních záležitostech stála na počátku projektu. „Rozhovory o zajímavých věcech mě vždycky bavily nejvíc a ráda jsem je s blízkými i sotva známými lidmi pěstovala po brněnských čajovnách. Takže když mi do cesty přišel projekt Vítka Novotného, který tímhle způsobem umožňuje, aby se lidé vůbec sešli a popovídali si, třeba i s někým, koho předtím nikdy neviděli, okamžitě mě to zaujalo,“ popisuje své setkání s projektem Veronika Minsterová s tím, že za nejdůležitější považuje pocit sounáležitosti, který z rozhovorů dělá opravdu smysluplnou záležitost.

Po návratu na Vysočinu nemohla odolat a rozhodla se, že chce tuto zkušenost umožnit i dalším lidem. „Po dohodě s Vítkem už šlo všechno rychle a začala jsem hledat prostory. Knihovna Matěje Josefa Sychry mi umožnila využít badatelnu v Čechově domě, takže na Rozhovorech máme zázemí i s kuchyňkou a s možností dát si něco dobrého v místní Malé kavárně. Nic víc vlastně ani není potřeba,“ usmívá se organizátorka projektu, který se snaží vrátit osobní rozhovory zpět mezi lidi.

Městské lázně v Novém Městě na Moravě, ilustrační foto
V Městských lázních v Novém Městě návštěvníky hýčkají zase o něco víc

Setkání v rámci Smysluplných rozhovorů se odehrávají v uvolněné náladě. Mnoho lidí má strach mluvit a právě tento projekt je dobrým místem k překonávání obav a trémy. Výhodou jsou i počty účastníků. Jednoho setkání se může zúčastnit maximálně osm lidí, aby se dostalo na všechny. „Ve Žďáře jsme uskutečnily tři takové akce: První – jen zkušební – se odehrála ve třech účastnících, což byla ale taky dobrá zábava. Další dva termíny se už ale naplnily,“ říká spokojeně Veronika Minsterová.

Stěžejním bodem rozhovorů je balíček šedesáti kartiček. Z něj si účastníci losují nejrůznější témata, o kterých pak diskutují. Nabízené otázky jsou ze všech možných okruhů: Co nebo kdo tě v životě nejvíc inspiruje? Jaké malé věci jsi přestal oceňovat a užívat si je? Pokládané otázky jdou někdy více do hloubky. Záleží jen na řečníkovi, jakým směrem se v odpovědích bude ubírat. „Nejde o věci, kde můžeme najít nějakou finální jednoznačnou pravdu. Bavíme se o našich snech, představách nebo zážitcích. Můžeme říct cokoliv, co nás k tématu napadne. Často se musíme ptát, jaká byla původní otázka, protože se vyprávěním dostaneme úplně jinam“ dodává s úsměvem.