„Jezdíval jsem okolo autobusem, jsem řidič z povolání. A všiml jsem si, že v jednom místě pořád teče voda. Tak jsem se ptal a místní říkali, že tam kdysi pradávno bývala studánka. Jmenuje se to tam V koutě," nechal se slyšet Jaroslav Pustina.

Pátrání po studánce přineslo jenom několik kusých informací. Jediným hmatatelným důkazem její někdejší existence byla malá tůňka v lese, která nikdy nevysychala. „Tak jsem na tom místě začal kopat a vody bylo čím dál více. Kopal jsem níž a níž a vody bylo tolik, že jsem ji musel kyblíkem vylévat, abych se dostal hlouběji," popsal Jaroslav Pustina.

Poté, co se podařilo studánku dostatečně vyhloubit, přišly na řadu zednické a tesařské práce. Okolo vodní hladiny bylo vytvořeno kamenné roubení a nad ním dřevěná stříška.

Nakonec dostala studánka i krásné dívčí jméno, byla nazvána Barunka. „Jméno má studánka podle mé nejstarší vnučky. Tehdy to byla malá holčička, teď už je to dvanáctiletá slečna." prozradil Jaroslav Pustina.

Velkou motivací pro vytvoření studánky byla pro Jaroslava Pustinu změna trvalého bydliště. „Měl jsem se stěhovat a chtěl jsem, aby po mě zůstala nějaká památka. Nejdříve mi měl pomoct kamarád, ale on nakonec onemocněl, takže jsem ji udělal sám," vyprávěl tvůrce studánky, který je už sice delší dobu obyvatelem krajského města, přesto se do Koníkova, místní části Věcova, pravidelně vrací.

Voda ze studánky Barunky odtéká dále do tůňky, o kterou se Jaroslav Pustina také stará. „Bývali tam čolci a žáby. A vypadá to, že jsou tam stále, už jsem viděl ve vodě nakladená vajíčka," usmál se Jaroslav Pustina.

Z naučné stezky vede k pramenité studniční vodě viditelná šipka a také sama studánka je označena dřevěnou deskou se svým jménem. „Kvůli tomu jsem šel za stolařem a chtěl jsem po něm desku, která by odolala i koníkovským povětrnostním podmínkám a tamnímu počasí. Dřevo je z jižní Ameriky a mělo by prý vydržet i čtyři sta let," popsal Jaroslav Pustina.

Studánka je neustále hojně navštěvovaná, o čemž svědčí i překvapení, které v místě Jaroslava Pustinu při jednom z jeho pravidelných návratů čekalo. „Našel jsem tam vázičku plnou kopretin a také plechový hrníček. Velice mě to potěšilo, vypadalo to, jako by mi někdo přichystal přivítání. A s radostí jsem se tenkrát napil," řekl tvůrce studánky.

Pitná voda je ve studánce stále. „Každý rok odebíráme vzorky a pokaždé jsme ubezpečeni, že tamní voda závadná není, spíš naopak," vyjádřil se starosta Věcova Zdeněk Vraspír. „Je to takové „dítě" Jardy Pustiny a my se snažíme, aby se místo udržovalo v pořádku. Už jsme nechali poblíž nainstalovat dřevěné jesličky a k nim na sezonu postavíme srnce, kterého nám ze sena vytvořila paní Konárová," dodal starosta.

Slavnostní otevírání studánky Barunka, stejně, jako je tomu u Vitulky a Barborky, které se nacházejí u Tří Studní, se ale zatím nechystá. „Zato budeme slavnostně otevírat naučnou stezku Metodku, jejíž je studánka součástí. Akci plánujeme někdy na květen, určitě dáme všem včas vědět," prohlásil věcovský starosta.