Právě tam přivezl František Šutera tradiční zabíjačku. „Dnes už porážení pašíka ani na vesnici téměř neuvidíte. Před lety jsem zabíjel v průměru 386 prasat ročně. Ty časy jsou dávno pryč,“ řekl týdeníku nestor řeznického řemesla z Olešnice.

„Zabíjačka byla vždy v rodině svátek. To je pryč, je jiná doba,“ dodal Šutera senior. Řeznické řemeslo se u Šuterů dědí z pokolení na pokolení. „Otec byl řezníkem a vždycky mi říkal: Buď půjdeš pucovat krávám zadky, nebo půjdeš na řezníka. Tak co jsem si měl vybrat?“ usmál se František Šutera.

Do jeho krámku chodili nakupovat bystřičtí „uraňáci“. Od té doby nedá na Bystřicko dopustit. „Pomohli mi ke štěstí,“ říká řezník, jehož jméno nese firma s obratem v milionech korun a desítkami zaměstnanců.

Člověk má jíst zdravě, slyšíte denně z reklam. „Ale co je na praseti nezdravého? Střídmě se najíst, střídmě se napít, a zdraví budete až do smrti,“ řekl Šutera. Co on má nejraději na zabíjačce? „Já jím všechno od ocásku po šňupáček,“ dodal s úsměvem Šutera, jehož jméno je řeznickou legendou.