„Na záchodě jsem byla třeba i pětkrát denně,“ vzpomínala na těžké chvíle Renata Sklářová z Havířova, která se přijela podělit o své zkušenosti s mentální anorexií a bulimií se studenty na novoměstské gymnázium Vincence Makovského. Součástí besedy s pětadvacetiletou dívkou byla i vernisáž fotografa Lukáše Horkého, který nafotil pacientky trpící anorexií přímo na brněnské JIPce.

Dieta Renaty nejprve spočívala v tom, že přestala jíst sladké. „Pak jsem si někde přečetla, že pokud chci zhubnout, nesmím jíst po páté hodině večer. Nakonec to dospělo tak daleko, že jsem vynechala i snídaně, polévky jsem lila do záchodu a svačiny vyhazovala,“ vyprávěla včera gymnazistům.

Kvůli poruše příjmu potravy začala mít Renata Sklářová problémy i se zdravím. „Vypadávaly mi vlasy, kazily se mi zuby a neměla jsem menstruaci,“ podotkla.

Jak říká, vše dělala pro to, aby byla pro své okolí dokonalá a lidé ji měli rádi. „Vždy jsem si myslela, že krásnější je moje sestra Monika. Odjakživa se zajímala o módu a chtěla se stát modelkou. Já jsem naopak byla takový knihomol a ráda jsem sportovala. Moje maminka se spíš bavila s Mončou, měly toho více společného a mě přišlo, že mě nemá ráda. Chtěla jsem to proto změnit, snažila jsem se být nejlepší,“ vyprávěla dále dívka.

Renatě dlouho trvalo, než si uvědomila, že má nějaký problém. „Když šla moje kila dolů, kamarádky mi říkaly, jak mi to sluší. Hrozně mi to lichotilo. Čím víc jsem byla ale hubenější, tím jsem se v zrcadle viděla silnější,“ podotkla.

Když se přiblížila maturita, dostala z ní Renata strach. „Žila jsem jen přejídáním a zvracením. Neměla jsem na nic náladu a začala jsem chodit za školu,“ řekla.

Protože dívce hrozilo, že ji kvůli neomluveným hodinám vyhodí ze školy, zašla za svoji doktorkou, aby jí napsala omluvenky. „Mamka totiž odletěla v mých šestnácti do Ameriky a já a sestra jsme tak byly takřka bez dohledu. Doktorka moji žádost ale odmítla. Když jsem se od ní vrátila domů, přistihla jsem se, jak stojím na balkóně a v ruce držím prášky. Nechtěla jsem už žít,“ uvedla dívka.

Léky nakonec nespolykala. „Neudělala jsem to proto, že jsem se bála smrti. A to bylo právě to dno, od něhož jsem se odrazila a začala se sebou něco dělat. Svěřila jsem se kamarádkám a začala navštěvovat psychologa. Přestože je to už šest let, není to úplně za mnou,“ doplnila pětadvacetiletá Renata.

-----------

Čtěte také: Dívky trpící anorexií fotil Lukáš Horký přímo na JIPce