Jaroš by rád napodobil úspěch z loňského roku, kdy zdolal vrcholy Gašerbrum II a Gašerbrum I. Pokud by šestačtyřicetiletý Jaroš stanul na vrcholu Lhotse, chybělo by mu vylézt už „jen“ na Annapurnu a K2, aby měl ve sbírce všech čtrnáct osmitisícovek, takzvanou „Korunu Himálaje“.

Současnou hlavní motivací pro Jaroše, který do Himálaje vyrazil v pondělí 4. dubna z Prahy, ale zůstává Lhotse. Rád by na ni vylezl sólovýstupem, jak se mu to povedlo před dvěma lety, když se dostal na Manaslu (8163 metrů).

„Odlétám 4. 4. na čtvrtou nejvyšší horu světa, tak to snad bude šťastné součíslí,“ přál si minulý čtvrtek na tiskové konferenci Jaroš a pokračoval: „Tím, že celou expedici budu dělat úplně sám, tak to bude samozřejmě zvláštnější než jindy. Záleží na mnoha okolnostech: zdravotním stavu, počasí… Bylo by krásné, kdyby to vyšlo. Ale člověk míní a velký Manitou se směje…,“ dodal novoměstský horolezec s úsměvem.

Jaroš nevylučuje, že se přímo v základním táboře spojí s jinou expedicí, ale spíš spoléhá jen na vlastní síly a ryze samostatnou akci. „Mám zprávy, že by na Lhotse měla jít španělská expedice. Byla by sranda, kdyby to byli ti chlapci, které jsme před lety zachraňovali na Dhaulagiri,“ připomněl Jaroš dramatické události z května roku 2008, kdy společně s kolegou Zdeňkem Hrubým pomohli z nejhoršího dvojici španělských horolezců. „Měl jsem nabídky od několika lidí, že by se mnou na Lhotse jeli, ale nedopadlo to. Především jsem je osobně neznal a nevěděl jsem, jak bychom spolu vycházeli. Raději budu věřit jen sám sobě,“ uvedl Jaroš.

Na začátku letošního roku se rozhodoval, jestli se vypraví na Annapurnu, či na Lhotse. Nakonec zvítězila druhá varianta. I proto, že zkrachoval původně plánovaný výstup na Annapurnu s jedním z amerických horolezců. Jaroš nyní počítá s tím, že by se pod Annapurnou objevil až za rok, v roce 2013 by se už počtvrté v kariéře chtěl pokusit o druhou nejvyšší horu světa K2, která pro něj zatím zůstává zapovězena.

Pokud by šlo na Lhotse vše podle Jarošových plánů, zkusil by atakovat vrchol asi kolem poloviny května. Do základního tábora pod vrchol dorazí asi 14. dubna, pak musí odvést hodně práce ve stěně při budování výškových táborů a rychlý výstup vzhůru podle něj není reálný, protože se nejprve musí dokonale aklimatizovat. „Ale kdyby byly opravdu příznivé podmínky, tak bych zkusil jít nahoru dříve. Člověk na horu musí tlačit, dokud to jde. Hezké počasí tam nevydrží dlouho,“ upozornil Jaroš.

Ten také zvažuje taktiku na závěrečný útok: ještě neví, jestli postaví třetí výškový tábor, z nějž by útočil na samotný vrchol, v nadmořské výšce pohybující se kolem osmi tisíc metrů, nebo o něco níž. „Má to své pro a proti. Když bude tábor výš, budu mít blíže k vrcholu, ale zase je v takové výšce náročnější zůstávat delší dobu nebo spát. Z nižší polohy je to zase větší kus cesty,“ vysvětloval Jaroš.

Netají, jaký respekt před svojí sólovýpravou má. Lhotse má pro české horolezectví od roku 2006 tragický příměr, protože při sestupu z vrcholu na ní zahynul Pavel Kalný.

Rozhovor s Radkem Jarošem čtěte ve čtvrtečním vydání (7. dubna) týdeníku Vysočina.