V sobotu odpoledne bylo pod mrakem a foukal vítr. Chvíli to vypadalo, že se do závodění budou muset pustit sami organizátoři. Ještě deset minut před startem zela registrační tabule prázdnotou. Úderem 15. hodiny se ale vše změnilo a na startu přejezdu lávky na kole stálo dvacet nadšenců všech věkových kategorií, místních i „přespolních“.

„Nikdo nemohl přejezd předem trénovat, protože lávka se stavěla čtyři dny před závodem. Před akcí i po ní se krajní fošny sundávají, aby se na lávku nedostaly děti a nedošlo k nějakému neštěstí,“ řekl starosta Račína Jiří Subý.

Kolo, na kterém se soutěžilo, bylo určeno pořadatelem a bylo společné pro všechny soutěžící. Byly na něm zakázány jakékoliv úpravy včetně úpravy výšky sedla. „Shodou okolností je to dívčí kolo mojí ženy. Jezdila na něm ještě na svobodna. Věnovala nám ho,“ sdělil račínský starosta.

Třetí červnovou sobotu se konal již třináctý ročník Račínské lávky, poprvé se klání konalo u příležitosti srazu račínských rodáků v roce 2004. Současný starosta se na organizaci akce podílí jedenáctým rokem, s plánováním a sháněním sponzorů začíná záhy, už v lednu. Jak poznamenal, aktivitu dělají hlavně pro Račín. A i kdyby se prý u rybníka sešli jen Račíňáci, úkol by byl splněn. Vesnice se podle jeho slov tak nějak semkne, staří i mladí. 

Jaká je v Jordánu voda, si starosta vyzkoušel dvakrát na vlastní kůži. Pokaždé se vezl na trakaři. „Bohužel jsem se zapojil dvakrát. Poprvé před asi sedmi lety, na trakaři mě vezl starosta Světnova a dojeli jsme do jedné třetiny lávky. Měl jsem tehdy na sobě světlý oblek a nové kožené boty. Ty se pak vyhodily. Dostal jsem od manželky vynadáno,“ zavzpomínal račínský starosta.

Druhý pokus byl ještě horší. „Naivně jsem uvěřil mému místostarostovi, že mě převeze. Skončili jsme u břehu v bahně. Od té doby účast kategoricky odmítám,“ dodal Jiří Subý.

Diváci závodníkům fandili, i je hecovali. Na břehu se také tipovalo, kdo kdy z lávky spadne. Nechyběl ani škodolibý smích či potlesk. „Jestli ji tam nehodíš, tak jsi srab,“ ozvalo se z břehu, když na lávku na trakaři vyjeli novomanželé Slámovi. Veselku měli právě před týdnem. Do závodu je přihlásili sousedé. „Kdyby bylo hezčí počasí, tak bych jí tam hodil. Ovšem vzhledem k tomu, že do 14 dnů od svatby může být sňatek bezplatně zrušen, nemohl jsem to riskovat,“ vysvětlil Jan Sláma.

Navzdory chladnému počasí se, jako jediné ve startovním poli, vysvlékly do plavek Eliška Blumová a Daniela Obrtelová. Co kdyby to nedopadlo. Lávku na trakaři ovšem úspěšně pokořily. „Danča bylo těžká, hlavně do toho kopečka. Když jsme se blížily k zúžené lávce, jela jsem opatrněji, a pak jsem zase přidala, abychom měly lepší čas,“ prozradila zvolenou techniku k přejezdu dřevěné lávky „řidička“ Eliška Blumová. Loni vezla kamaráda a oba se v rybníku vykoupali.

Tradiční račínská lávka. | Video: Zlata Ptáčková

Úspěch slavil také Leoš Uhlíř, který přejel prkno nad Jordánem ze všech nejlépe. A vyhrál kolo za osm tisíc korun. „Račínské lávky se účastním každý rok. Dneska ráno jsem se probudil, a že se půjdu na závody podívat. Byl jsem zapsán, tak jsem si řekl, že to zkusím. A vyhrál jsem. Jezdím vestoje, cítím se tak lépe a mám větší stabilitu,“ podotkl mladík. Jaké je jeho know-how? „Nejet úplně pomalu, protože to je těžké, ovšem natolik rychle, aby měl člověk šanci vyhrát,“ řekl s úsměvem Uhlíř.

Kromě kola byly pro nejlepší jezdce připraveny další hodnotné ceny. Například batohy s dárky za čtyři tisíce korun, sportovní potřeby, poukázky na 2 500 a 1 000 korun a také dárkové balíčky. Vyhlášen byl nejmladší i nejstarší účastník, a bez ceny neodešli ani dva závodníci, jejichž pády byly pořadateli vyhodnoceny jako nejpovedenější. „Akce se nám moc líbí, dá se říci, že sem jezdíme každý rok. Jak kvůli té atmosféře, tak i těm pádům. Je to sranda,“ poznamenal jeden z diváků Josef Ondráček z Vepřové.

A nechtěli se také zapojit? „To jsme si manželkou říkali, protože v kategorii přespolních soutěžili na trakaři jen dva. Mohli jsme něco vyhrát, holt to nevyšlo,“ dodal se smíchem Ondráček.

Závody si z břehu a pěkně v suchu užívala seniorka Jindřiška Rautenkranzová. Prvních pět ročníků bylo rovněž její jméno na startovní listině. Nyní už to prý přenechává mladším. „Jezdila jsem jak na kole, tak na trakaři. V chladnu i v dešti, mě to nevadilo. Závody jsou super, vždycky jsem žuchla do vody. Už i ty lekníny tu bývávaly,“ zabrouzdala v paměti do časů minulých obyvatelka Račína.