Na území České republiky se dříve nacházely tři druhy raků. Rak kamenáč, rak říční a rak bahenní. První dva jsou už zařazeni mezi kriticky ohrožené druhy. Raků bahenních je zatím nejvíce, a proto patří „pouze“ mezi ohrožené druhy. Koncem 19. století se v českých vodách objevil ještě rak pruhovaný a v 60. letech 20. století rak signální, který je přenašečem nebezpečného račího moru.

Populace původních raků je, a to nejen na Vysočině, čím dál nižší. „Například v Radonínském rybníku, kde se raci v minulosti vyskytovali, nebyli v posledních dvou letech prokázáni. Důvodů může být mnoho, ten pravý není jednoduché určit. Na řekách a potocích, kde se v minulosti podle pamětníků a historických záznamů raci říční vyskytovali, buď zcela vymizeli, nebo se jejich početnost snížila na úroveň, kdy je obtížné je zjistit. Ke zmenšení populace došlo také přirozeným úhynem v posledních letech, kdy některé jimi obývané potoky částečně nebo zcela vyschly,“ zapátral po příčinách snižování počtu raků říčních Josef Havelka ze Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.

Kromě vysychajících koryt potoků jsou na vině také predátoři. Pomineme-li člověka, pak je to především norek americký, který se u nás v poslední době velmi rozmnožil a decimuje nejen raky, ale v podstatě všechny živočichy v blízkosti vod.

„Norek americký je jedním z mnoha predátorů raků, podílel se například na úbytku raků na horní části Chrudimky. Norci američtí se do naší přírody dostali v padesátých letech minulého století a jejich expanze gradovala v letech devadesátých. V současné době obsadili okolí většiny vodních toků a ploch a působí škody nejen na populaci raků, ale loví také například vodní ptáky, hady nebo žáby,“ popsal negativní dopad řádění norka amerického na naši přírodu Josef Havelka.

Toto území je pro svou botanickou hodnotu navrhováno mezi chráněná území.
O prameni Bezděčky se psalo už v roce 1878

„Vývoj populace norka amerického dosahuje nyní patrně vrcholu, norek už obsadil všechny vhodné biotopy a působí v přírodě velké problémy. Je schopný decimovat populace obojživelníků, raků i vodních ptáků, uvádí se, že se mohl významně podílel třeba na vymizení kolonií racka chechtavého,“ doplňuje jeho slova šéf Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy Václav Hlaváč.

Raci u nás dříve sice nebývali takovým unikátem, jako je tomu dnes, ale už v roce 1897, se ve Vlastivědě moravské, Země a lid píše: „Z větších druhů jest u nás jen rak říční, jediný to zástupce četné skupiny korýšů desetinohých. Žijeť ve dvou odrůdách: jedna v děrách břehů řek hlubších se dnem bahnitým, rak říční (Actacus fluviatilis), druhá pod kameny na dně horských potoků, rak potoční (Astacus torrentium). Ač byl dříve rak ve všech vodách našich dosti hojným, stal se v posledních letech opravdovou vzácností, nejen nezřízeným chytání a ničením drobných ještě jedincův, nýbrž, a to hlavně, zuřením moru račího, kterýžto zasáhl až do horských potůčků a tisíce raků vyhubil.“

Račí mor, který, jak stojí psáno v publikaci z roku 1897 „tisíce raků vyhubil“, je pro domácí klepetáče velkým nebezpečím i nyní. Jde o nákazu, jež likviduje celé populace evropských raků, ovšem rakům americkým, kteří se do našich vod dostali v polovině minulého století, nevadí.

„V případě výskytu račího moru rak signální přežívá, rak říční ne. Navíc je rak signální agresivnější a konkurenčně schopnější, než rak říční, takže je schopný raka říčního vytlačit z jeho původních stanovišť,“ vysvětlil další nebezpečí pro naše původní druhy klepetáčů Josef Havelka.

Taktické cvičení všech složek IZS se tentokrát uskutečnilo pod Harusovým kopcem v Novém Městě na Moravě.
Hasiči a zdravotníci museli zachraňovat raněné i zvládat jejich záchvaty

Naši raci nejsou vůči moru rezistentní a vymírají. Často jejich smrt nechtěně zaviníme i my, lidé. Stačí, když někdo najde raka signálního a z neznalosti jej odnese do jiné vodoteče. Ten se tam už o nakažení domácích klepetáčů postará snadno a rychle. Podle slov odborníků je dokonce možné přenést račí mor třeba na holínkách.

A jak tedy lze rakům říčním v našich vodách pomoci? „Především důsledně chránit místa, kde se vyskytují, a to jak z hlediska jejich stanovišť, tak z hlediska kvality vody. Důležitá, a v posledních suchých letech velmi aktuální věc, je nepřesazovat raky signální z vysychajících potoků do míst, kde se vyskytují raci říční. A případný transfer vždy konzultovat s odborníky,“ upozorňuje Josef Havelka.