„Jednalo se o patnáct ohařů a dvacet psů, které řadíme mezi takzvaná ostatní plemena,“ vypočítal Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou. K vidění tak byla celá řada jezevčíků, anglický kokršpaněl, border teriér, němečtí křepeláci, čeští fousci a mnozí další. Zkoušky nakonec složila většina psů, jen jeden neuspěl a dva účastníci ze soutěže odstoupili.

A co museli na loukách, polích a v lesích okolo Netína psi a jejich vůdci rozhodčím předvést? „V prvé řadě se tady posuzují vlohy, tedy hlavně to, zda má pejsek chuť do práce. To se zjišťuje během slídění. Ideální je, když pes slídí systematicky, neběží příliš daleko dopředu. Protože kdyby něco vyslídil 150 metrů od lovce, k ničemu by to nebylo,“ nastínil rozhodčí Jan Kesner. U většiny plemen se hodnotí také hlasitost, tedy zda se pes začne ozývat a hlásit, když narazí na stopu zvěře nebo zvěř samotnou.

Něco jiného je to u ohařů, kteří pracují odlišným způsobem. Vyžaduje se u nich delší hledání ve vzdálenosti alespoň osmdesát metrů. Ohař si to může dovolit – ve chvíli, kdy na zvěř při práci v terénu narazí, zaujme specifický strnulý postoj, jímž lovce na tento fakt upozorní. Součástí zkoušek vloh byla také poslušnost, vodění na řemeni, chování po výstřelu u některých plemen navíc ochota jít do vody. Dále museli psi dokázat sledovat stopu svého vůdce, který se jim schoval na skrytém místě.