„Viděl jsem ho už z dálky. Červená hlava v trávě pěkně svítila,“ řekl houbař.

Vítězství v houbařské soutěži Hocke částečně připisuje i rodinnému psovi. „Máme zlatého retrívra Bena. Každý den ho chodíme venčit do přírody. A když jdu já, tak oběhneme všechny břízky v okolí,“ prohlásil Pavel Hocke.

Pro letošek je tedy soutěžní klání skončeno. A co šťastný vítěz kromě houbařské prestiže získal jako cenu?„Letos to je houbařský košík,“ uvedl vojnoměstecký hostinský a duchovní otec klání o prvního křemenáče Jan Malivánek. A připomněl, že v minulých ročnících vítězové s prvním křemenáčem v ruce v hospodě obdrželi například atlas hub, nůž či deset piv.

„Všechny výhry jsou praktické věci, které se mohou houbařům vždycky hodit,“ poznamenal Jan Malivánek s tím, že v soutěži o výhry jako takové nejde. Nejdůležitější je vědomí, že vítězný houbař byl v konkrétním roce skutečně ten první a tedy nejlepší ze všech.

A jak se houbaři z Vojnova Městce dozvědí, že k Malivánkům už křemenáče nemusejí nosit, protože pro letošek je už dobojováno?„Obvykle z novin. Počkám, až ve Žďárském deníku vyjde článek o tom, kdo letos vyhrál, pak ho dám na vývěsku a všichni si to přečtou,“ směje se hospodský.
Podle mykologa Jiřího Laštůvky z Hlinska jsou současné houbařské úlovky ještě spíše o štěstí a náhodě.„Začínají už růst křemenáče, kozáky nebo kováři, ale je příliš sucho, takže jich ještě moc není,“ uvedl mykolog.