„Schody tu jsou totiž nahoru i dolů, někdo je počítá úplně všechny, někdo ne," zodpověděla nevyřčenou otázku, jež leckoho napadla po přečtení údajů na nástěnce u paty věže, průvodkyně Kamila Dvořáková z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou.

Ještě před finálním výstupem k ochozu se skupinky dozvěděly nejdůležitější historická data a události spojené s dominantou města. Další zajímavosti servírovala historička při samotném výhledu na Žďár i jeho okolí.

Skoro každý už možná ví, že má věž půdorys lichoběžníku. Málokdo už ale slyšel, že znak Žďáru nad Sázavou je druhým nejsložitějším v celé republice. Složitější mají prý už jen v Plzni. Méně známá je též informace o tom, že hoteliér Veliš ve svém hotelu často vášnivě diskutoval o politice s Masarykem. „Veliš mu prý říkával, že z něj žádný velký politik nebude. Masarykovy prezidentské funkce už se hoteliér nedožil," pověděla Kamila Dvořáková.

V roce 1850 bylo v tehdejším Žďáře 34 hospod a dvě vinárny na asi 3700 obyvatel - i s klášterem. Dnes má okresní město necelých 24 tisíc obyvatel a hospod tu je něco mezi 80 a 90.

Strana věže směřující k Zelené hoře byla údajně jedinou stranou, na kterou se věžní báli troubit. „Bylo to prý proto, že na hřbitově pod námi byli pohřbeni dva bratři, které někdo zavraždil, a nezjistilo se, kdo jim to udělal. Oni po smrti neměli klid a vždycky je strašně rozčilovalo, když je někdo rušil. Jakmile tady věžní zatroubil, dostal z každé strany jednu facku, proto si troubení tímto směrem rozmysleli," vysvětlila průvodkyně.

Podle jejích slov měli návštěvníci, mezi nimiž bylo hodně rodin s dětmi, největší starost o to, kam se chodilo na záchod a kam pro vodu. „A děti se zajímají, jestli dříve měli televizi a internet. Člověk je musí zklamat," smála se Kamila Dvořáková.

Mimochodem: na záchod chodil věžní a jeho rodina „na kýbl". A když se nikomu nechtělo běhat s ním po schodech, aby ho dole vyprázdnil, zkušený „strážce města" vylil jeho obsah dolů na hřbitov na kupku odpadu. Po letech zkušeností měl takovou mušku, že se dle směru a síly větru dokázal trefit. „Pokud vím, někde existuje doklad, že si jeden žďárský měšťan stěžoval na městské radě, že se netrefil," dodala Kamila Dvořáková.

Výklad pobavil i potěšil velké i malé návštěvníky. „Bylo to dobré. Ještě se půjdeme s mámou, bráchou, babičkou a tetou podívat do kostela, kde dnes také provázejí," řekl desetiletý Tomáš Hrubý ze Žďáru nad Sázavou.