K exotickému povolání přivedla Jana Velíka láska k přírodě. „Celý život jsem se zajímal o myslivost a o přírodu. Proto jsem v roce 1975 složil zkoušky z myslivosti a následující roky jsem se v tomto oboru vzdělával,“ popisuje prvopočátky své vášně a pozdějšího povolání profesionální lovec.

Své slovo při výběru kontinentu, na němž se rozhodl pracovně zakotvit, měla především literatura. „Ten, kdo přečetl Hemingwayovy Zelené pahorky africké nebo knihy od Roberta Ruarka, zatouží tento kontinent poznat. To mne přimělo tuto zemi navštívit,“ vysvětluje Jan Velík.

Jan Velík je mužem činu. A tak nelenil a vydal se tam, kam ho jeho srdce táhlo. Afrika jej naprosto uchvátila. „Okouzlila mne natolik, že jsem se rozhodl v této zemi zůstat co nejdéle. Velice se mi líbila práce profi lovce, který mě při mých lovech doprovázel. Proto jsem absolvoval školu profesionálního lovce a průvodce. Každého myslivce, nebo lovce chcete-li, zpočátku naplňuje lov samotný. Ale v pozdějším věku má profi lovec daleko větší radost z toho, že úspěšně doprovodil lovce k dané zvěři a zprostředkoval mu tím životní zážitek,“ konstatuje Jan Velík.

Postoj Afričanů k lovu je podle jeho slov naprosto odlišný od přístupu Evropanů. „Afričan bere lov jako nutnou potřebu k obživě - a tak jsou vychovávány od raného dětství i jeho děti. Spjatost afrických farmářů s přírodou je velmi silná. Je to jejich přirozenost, protože farma, na které hospodaří, je živí. A bude živit i další generace. Vzhledem k tomu, že zvěř v období sucha není přikrmována, je nutné také stavy zvěře regulovat odstřelem,“ říká muž, který se zemí, jíž nepřestal obdivovat, rád seznamuje i ostatní.

„Pořádáme takzvané forfaitové zájezdy, tedy zájezdy na míru. Doporučujeme maximálně osm lidí ve skupině. Jsme čtyřiadvacet hodin denně s klienty a při menším počtu osob se daleko lépe zvládá cestování po zemi, ubytování i strava,“ objasňuje Jan Velík.