Na historické souvislosti se přišlo náhodou. Do štoly se totiž propadla těžká technika. „Musely se následně odtěžit nesoudržné vrstvy a při této příležitosti se objevily pozůstatky staršího dolování. Předpokládáme, že to souvisí s těžbou železa, která se odvíjela severně od této lokality,“ vysvětlil Marek Krutiš.

„Objevila se vydřevená štola. Odebrali jsme z ní vzorky na datování. To abychom věděli, ze kterého období těžba opravdu pocházela. A odebereme i geologické vzorky, abychom získali další informace v souvislosti s někdejší těžbou,“ dodal archeolog.

Důl František u Budče byl budován od roku 1838. V letech 1845 až 1846 tam vznikala dědičná štola. Těžil se v ní magnetit až s padesátiprocentním obsahem železa. A navíc ještě limonit, který obsahoval dvaatřicet procent železa. Miloš Kreps ve své publikaci Železářství na Žďársku uvádí, že důl patřil k majetku knížete Ditrichštejna a byl situován na lesní parcele č. 84 v oblasti lesíka zvaného Pergl. Skládal se z důlní jámy a dědičné štoly, která dosáhla v padesátých letech úctyhodné délky 3624 sáhů. V osmdesátých letech 19. století byla pak těžba opuštěna.

O zachování objevené štoly archeologové neuvažují. „Devatenácté století není tak vzdálené, takže určitě nebude zapotřebí kvůli tomu překládat silnici. Po zdokumentování situace a zaměření bude stavba pokračovat a štola bude zasypána,“ informoval Marek Krutiš.