Tak je tomu například u frekventované „zebry“, po níž se lidé dostanou od budovy České pojišťovny k domu kultury. V tomto směru při redakčním testu ve čtvrtek 21. října i v úterý 26. října zvuková signalizace mlčela.

Mnoho závad

„Je to místo, kde zvuková signalizace nefunguje dlouhodobě. Stejné potíže mívám také na přechodu pro chodce přímo v centru města – z náměstí Republiky k podchodu do atria,“ popsal nesnáze, jež ho při přecházení silnic provázejí, nevidomý Miroslav Liml. Ten je zároveň i předsedou žďárské pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.

S Miroslavem Limlem redaktorka Deníku obešla ve čtvrtek 21. října všech deset žďárských přechodů pro chodce, jež jsou řízeny světelnou a zvukovou signalizací. Výsledek?

Nedostatky v podobě jedné nefunkční strany měly zmiňované „zebry“ mezi domem kultury a budovou České pojišťovny a od náměstí k podchodu.
Ani jedna ze dvou zvukových signalizací pak nebyla slyšet u přechodu na Brněnské ulici mezi volejbalovými kurty a sídlem Správy CHKO Žďárské vrchy.
Další semafory pak sice nevidomému šanci na orientaci dávaly, ale minimálně na jedné straně přechodu byla zvuková signalizace slyšet velmi málo.

Dopravní ruch

„Není–li velký provoz, člověk klapače slyší, zvlášť když se na ten zvuk soustředí. Když kolem ale začnou jezdit auta, nemám šanci,“ zhodnotil osmadvacetiletý Miroslav Liml. Ve chvíli, kdy se nevidomý nemůže spolehnout na „klapače“, řídí se okolím. „Pokud jsou u přechodu lidé, poznám podle nich, zda mohu jít,“ popsal provizorní řešení Miroslav Liml.

Kolik času je ve Žďáře kontrolám těchto zařízení věnováno?„Periodicky se kontroly provádí jednou za měsíc, ale je-li zjištěna závada, snažíme se ji opravit dříve. Musíme se ale o ní samozřejmě nějak dozvědět,“ sdělil Miloslav Dvořák ze žďárského komunálního odboru.

Zvukové zařízení na semaforech je podle Dvořáka obecně poruchovou záležitostí, navíc jako takové jsou ve Žďáře nad Sázavou letité.„Pocházejí z poloviny devadesátých let a po takové době jsou již na hranici životnosti. Potíže jsme měli i s některými kabely k těmto zařízením,“ upozornil Miloslav Dvořák.

A výměna? Na příští rok se s ní nepočítá. Úřední řečí: musel by být právě od komunálního odboru vznesen návrh, důvodová zpráva, a ten by pak museli schválit radní a zastupitelé.

Zatím se tedy budou muset nevidomí obyvatelé města či jeho návštěvníci spoléhat na stávající poruchová zařízení. Když jejich nefunkčnost zjistí, měli by ji co nejdříve ohlásit – a to buď městské policii, nebo přímo úředníkům komunálního odboru. Ti by měli zajistit opravu, jejíž realizace se může ale protáhnout.„Často je totiž nutné objednat nějaké díly, které samozřejmě nepřijdou hned,“ vysvětlil Miloslav Dvořák.

Jako vzor by podle nevidomého Miroslava Limla mohla Žďárským sloužit například Jihlava. „Jezdím tam pravidelně. A ačkoliv i tam samozřejmě občas nějaké klapače nefungují, velice rychle jsou zase opravené a funkční,“ podotkl pro Žďárský deník Miroslav Liml, předseda žďárské pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.