Pyšný je ale především na svoji holubici HE CZ 08 0299 670, která při závodě poštovních holubů letících z belgického Bruselu obsadila první místo. Porazila tak 152 dalších opeřených závodníků ze zmiňované jihlavské oblasti.

„Letěla rychlostí 1 076 metrů za minutu a dolétla jako první. Pokud to srovnáte s holubem, který dolétl jako poslední, je to velký rozdíl. Jeho rychlost byla 324 metrů za minutu,“ popsal Jaroslav Strašil s tím, že za letošek jeho svěřenkyně nalétala 3 176 kilometrů. 827 kilometrů ze zmiňovaného Bruselu pak zdolala za dvanáct hodin a 49 minut.

Úspěšná holubice, která se narodila v roce 2008, je jedním z mnoha poštovních holubů, které Jaroslav Strašil chová. Celkem jich má kolem sto padesáti, přičemž v současné době závodí s asi šesti desítkami z nich.

A jak takové „holubí závody“ vlastně probíhají? Ptáci létají buď krátké tratě, ty jsou realizovány v rámci Česka, nebo tratě střední, kdy opeření závodníci míří domů z Německa, či tratě dlouhé – v tomto případě vylétávají holubi z Bruselu. Do místa, odkud budou ptáci vypouštěni, se dostanou svozovým automobilem. „My spadáme do oblasti Jihlava, která je rozdělena do středisek, v rámci nichž se scházíme. Všechna střediska oblastní svozovový vůz před závodem objede a poté dopraví ptáky na místo,“ popsal Jaroslav Strašil.

Odtud jsou poštovní holubi vypouštěni a je už jen na nich, jak rychle se dostanou zpátky domů ke svému chovateli.

Ptáci mají na noze upevněný čip a ve chvíli, kdy vlétnou do holubníku se díky anténce zaznamená na speciálních hodinách přesný čas jejich návratu. „Z tiskárny pak vyjedou výsledky s veškerými časovými údaji. To vše se odevzdává do střediska, v našem případě je to Havlíčkova Borová, odkud to pověřený pracovník předává na oblast. Tam se pak výsledky zpracovávají,“ vysvětlil chovatel Strašil.

Jeho koníček, kterému se věnuje od roku 1994, je prý poměrně dost náročný. Na peníze, ale i na čas. Holubi by se měli každé ráno prolétnout, mít vyčištěné holubníky, čistou vodu a dostatek zrní. To samé pak i večer.

„Kromě toho je třeba s nimi trénovat, vozit je na prolety. A samozřejmě nějaký čas zabere i ježdění po závodech, které se konají minimálně jednou za týden,“ popsal Jaroslav Strašil. Úspěch jeho holubice, stejně jako celková úspěšnost jeho samého jej velmi těší, zároveň je pro něj ale velkým závazkem do budoucna.