„Kdesi jsem četl, že tady nechal na vlastní náklady postavit rozhlednu nějaký hrabě. Nemůžu si vzpomenout na jméno. Ale vůbec se mu nedivím, že zvolil právě toto místo. Pan hrabě opravdu věděl, kde postavit rozhlednu,“ dodává Radim Horák.

Úhoř je oblíbená ryba nejen rybářů.
Do vod Vysočiny se vrací úhoři. Rybáři vysazují úhoří monté

Vyhlídka nedaleko Víru se těší neobyčejné pozornosti turistů.Vyhlídka nedaleko Víru se těší neobyčejné pozornosti turistů.Zdroj: Deník/Helena Zelená KřížováHistorická fakta mu dávají za pravdu. Rozhledna nad svrateckým údolím stála od roku 1903. A nechal ji tam postavit majitel kunštátského velkostatku, hrabě František Josef Coudenhove-Honrichs. Po jeho smrti v roce 1912 však dřevěná vyhlídka začala chátrat. Chyběla jí pravidelná údržba a došlo to nakonec tak daleko, že v roce 1930 byla tato stavba raději odstraněna.

Vyhlídka nedaleko Víru se těší neobyčejné pozornosti turistů. „Vír je pověstný svými vyhlídkovými místy,“ připomněla vírská kronikářka Milada Ondráčková. Poukázala tak na vírskou legendu Františka Šťastného, který byl průkopníkem turistiky v regionu. Právě od jeho hostince vedla značená stezka až k Hraběcímu stolku.„Odtamtud jdeme na Hraběcí stolek. Řekne se, že jest to 20 minut – ale jdeme oněch 20 minut a jsme teprve na prvním kopci Vostrážné, druhý máme ještě před sebou. Z Vostrážné rozvíjí se před námi pěkný pohled na Vír, zejména vůkolní lesy nám velice imponují,“ popisuje v roce 1903 začátek cesty ve svém Turistickém průvodci Jan Evangelista Nečas, rodák ze Studnic.

„Kráčíme ještě jednou dvacet minut pohodlnou cestou lesní a jsme pojednou, neočekávaně, na místě. Sestupujeme asi o čtyřicet kroků a pojednou objeví se v lese prázdné místo, na němž jest ona zmíněná rozhledna. Stoupáme do jejího I. poschodí a před zrakem naším vynořuje se nádherné panorama. Poznáváme, jak vysoko jsme z toho, že kopce, na něž jsme se před chvílí s úctou vzhůru dívali, nyní před námi nepatrné se býti zdají,“ pokračuje.

Krtčí kupka

Kopec Pyšolec, na kterém stojí zřícenina stejnojmenného hradu, má podle jeho popisu podobu krtčí kupky na zemi vyházené. „Krásně se vyjímá Hamerský mlýn v říční zátočině. Z vrchů pak Zubrštýn mocně celé krajině vládne. A ty úchvatné, mohutné lesy! Nelitujeme nikterak, že jsme museli vysoko a dosti namáhavě lézti; pohlédneme-li nyní dolů, připomínáme si mimoděk hroznou hloubku Macochy. K ní dá se pohled z Hraběcího stolku přirovnati; není sice tak strašný, přece však mohutný a velebnější,“ stojí psáno v Turistickém průvodci Jana Evangelisty Nečase.

Velké Meziříčí poskytlo prostory, Fakultní nemocnice Brno se zase postarala o zdravotnickou část. Foto: Lucie Málková
Velké Meziříčí: z Jupiter clubu je očkovací centrum. Třetí na Žďársku

Dojít k vyhlídce je možné buď od Víru, stejnou cestou jakou se tehdy pustil Jan Evangelista Nečas nebo lze nechat auto na silnici mezi Bolešínem a Věstínkem a dát se pohodlnou a značně kratší cestou přes louku a lesem.

Rozhledna už na Hraběcím stolku nestojí. Ale i bez ní je tam stále ještě skvělý výhled. Unavení poutníci mohou využít také nového posezení v altánu, který v místě v roce 2020 vystavěli bratři Bartoňovi z Bolešína. A vydatně jim pomáhali i členové bolešínského dobrovolného hasičského sboru.