Ty tvrdí, že na Vysočině je v současné době zjištěno 42 nemocných, na Zlínsku je to 31 a na Olomoucku 36. Ovšem nemusí to tak být napořád.

V rámci republiky už nejsou čísla vůbec optimistická. „V loňském roce evidovala Všeobecná zdravotní pojišťovna mezi svými klienty 1 735 pacientů s diagnózou HIV. Oproti roku 2014 jde o nárůst bezmála o jednu třetinu případů. Z více než 96 % se na tomto trendu podíleli muži, jichž přibylo 401. Jen 3,4 % nových pacientů byly ženy (přibylo 15),“ sdělila mluvčí VZP Iwona Navrátilová.

Obecná představa, že nákaza virem HIV je nemoc prostitutek a gayů je poněkud mylná. Stát se to může komukoliv, což dokazuje tento. „Mladá žena měla dlouholetý vztah, se spolehlivým partnerem. Až když spolu byli pět let, řekl jí, že je HIV pozitivní. Vylekala se, šla na testy a zjistila, že je také nakažená. Je jí 32 let a nechápe, jak se to zrovna jí mohlo stát, když předtím měla jen dva stabilní vztahy,“ popsala příběh jedné ženy Bára Trojanová, předsedkyně organizace Art for Life, která se snaží o bourání mýtů a osvětu v souvislosti s onemocněním AIDS..

„Dle vyjádření transfúzního oddělení jsme tuto diagnózu u nás neměli,“ informovala mluvčí nemocnice v Havlíčkově Brodě a Pelhřimově Petra Černo. Jak dodala, nákaza virem HIV je tak závažná informace, že by o ní transfuzní oddělení určitě vedení nemocnice informovalo. Nemocnice v Novém Městě na Moravě v minulosti podle mluvčí Tamary Peckové takový případ zjistila, ale jednalo se o ženu, která byla virem HIV nakažena, přijela na návštěvu a potřebovala ošetřit. Podle zdravotníků i VZP pacient HIV pozitivní musí lékaři vždy hlásit svou nemoc, jinak mohou být obviněni až z šíření nebezpečné nakažlivé choroby, a to je trestný čin.

Podle hygieniků k nízkému počtu nakažených virem HIV přispívá například fakt, že u nás nemáme žádné tak velké město, jako je Praha, Brno či Ostava, že tady lidé vedou obecně klidnější život a také že Vysočina není příhraničním regionem. Tato pozitivní statistika se může rychle a kdykoliv změnit, potvrzují zkušenosti lidí, kteří s virem HIV žijí. Podle lékaře a bývalého ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka může riziko výskytu AIDS zvýšit nekontrolovaná migrace osob.

„Zhodnotíme-li míru rizika jednotlivých infekčních onemocnění, která mohou být migranty zavlečena do naší populace, jedná se zejména o tuberkulózu, virovou hepatitidu A, B a C, HIV/AIDS, záškrt včetně jeho kožní formy, dětskou přenosnou obrnu, syfilis a další sexuálně přenosné nemoci, spalničky, břišní tyfus a paratyfus, bacilární úplavici a střevní parazitózy. Nicméně, vzhledem ke kontaktu s potencionálními zdroji nákazy lze riziko přenosu vyjmenovaných nemocí hodnotit jako relativně nízké,“ dodal Němeček.

Už v roce 2003 vzniklo na Havlíčkobrodsku občanské sdružení Spektrum Vysočina, které se kromě pomoci týraným ženám zaměřilo na pomoc lidem s virem HIV a na prevenci. V rámci odborných přednášek navštívil Vysočinu lektor Oldřich Bašta z Prahy, který s virem žije již řádu let. „Když na konci přednášky prozradím, že jsem HIV pozitivní, protože jsem se infikoval při nechráněném styku, často mi nechtějí věřit,“ říká a současně upozorňuje, že lidé berou virus HIV na lehkou váhu a někdy až nepochopitelně riskují v domnění, že se nebezpečná nákaza zrovna jim vyhne,“ prozradil lektor, který sám pracuje ve zdravotnictví.

Podle jeho názoru může být počet lidí nakažených HIV vyšší, než říkají statistiky, ale ne každý, kdo má podezření, má odvahu jít na test. „Pokud máte obavy a nejste si jisti, zda jste se nemohli nakazit, nechte si udělat příslušné diagnostické vyšetření. Protilátky proti HIV se však vytvářejí zpravidla dva až pět týdnů po nákaze, takže pokud má být výsledek testu skutečně spolehlivý, pak musí uplynout dva až tři měsíce od rizikového chování,“ zdůraznil lektor. Podle Roberta Hejzáka z České společnosti AIDS pomoc stovky nemocných o svém problému nic nevědí. „Zatímco v zahraničí ale počty nových pacientů klesají, u nás v posledních letech rostou,“ podotkl Hejzák.

Je to možná kruté konstatování, ale podle mluvčí VZP Navrátilové je nákaza virem HIV nejen náročná z hlediska léčby, ale také hodně drahá.

„Zatímco nakažených přibylo za uvedené pětileté období 31,54 %, náklady na péči o ně rostly dvojnásobným tempem a nárůst mezi lety 2014 a 2018 byl 66,61 procenta – v absolutních číslech se částka za léčbu vyhoupla z 245 milionů na více než 408 milionů korun. Souvisí to zejména s tím, jak do praxe neustále přicházejí účinnější léky, které ovšem také stojí více peněz,“ zdůraznila Navrátilová.

Průměrné náklady na léčbu jednoho pacienta s HIV loni činily 235 tisíc korun. O pět let dříve to bylo méně než 186 tisíc korun na pacienta. Pro srovnání – v průměru vydává VZP na péči o jednoho svého běžného klienta přes 31 tisíc korun. Za nemocné AIDS z Vysočiny zaplatila VZP loni přes sedm milionů korun.