„Je to zajímavější než v klasickém planetáriu,“ uvedla Ivana Rafajová. „Do Českých Budějovic či jinam se můžeme podívat téměř kdykoliv. V tělocvičně jsem po hvězdách ještě nekoukal,“ souhlasně přikývl její spolužák z tercie Jan Svoboda. Veronika Moravcová ocenila skladbu programu. „Člověk se dozví spoustu zajímavých informací. Teď už vím, kde mám jakou hvězdu hledat,“ pronesla studentka.
Bez proudu ne
Návštěvníci kupole, kteří lezli dovnitř stanu po čtyřech, si prohlédli i řadu jinak těžko postřehnutelných detailů na obloze. Hovořilo se i o řecké mytologii či o souřadnicových systémech.
To vše se zjevuje na oblých stěnách pomocí zařízení, které připomíná nebeskou promítačku.
„Nad žárovku se nasazují cylindříky, které znázorňují to, co se poté nazvětšuje. Funguje to vpodstatě jako negativ fotografií,“ popsal jednoduchou technologii hlavní „promítač“ Jozef Kováč.
Nafukovací hvězdárna má jedinou nevýhodu. Neobejde se bez elektřiny, která pohání kompresor. „Při projekci na Slovensku nám bouřka jednou vyhodila elektřinu a kupole začala klesat. Všichni diváci se ale dostali ven včas, nikdo tam nezůstal zamotaný,“ usmála se ředitelka tekovské hvězdárny Rozália Ondíková.
Průvodce nočním nebem si raději již nahrál povídání na kazetu. „Dříve jsem dělal všechno naživo. Deset dvacetiminutovek denně je ale až příliš, člověk navíc musí překřičet ventilátor. Vždy po třetím běhu jsem byl úplně ochraptělý,“ podotkl astronom Kováč, který mimo jiné před rokem fotografoval v
Turecku úplné zatmění Slunce.
Slovenští hvězdáři se zatoulali do Humpolce díky družbě mezi krajem Vysočina a Nitranským krajem.
„Navázali jsme spolupráci s jihlavskými astronomy. Dílem náhody jsme se seznámili i s ředitelem humpoleckého gymnázia,“ vysvětlila Ondíková. Ta nevyloučila, že by slovenští hvězdáři mohli zavítat na Pelhřimovsko znovu. „Byli se tu podívat učitelé z jakési základní školy, vzali si na nás spojení. Ale uvidíme,“ rozloučila se Ondíková.
