„Hospic letos potřebuje milion korun například na polohovací lůžka, matrace, oxygenátory, na zdravotní sestru a proškolení personálu v dětské paliativní péči,“ popsal důvody zahájení sbírky Petr Hladík.

Aby dárcovskou výzvu připomenul co nejvíce lidem, pustil se ředitel hospice již podruhé na cesty. Jeho první putování jej zavedlo na horu Říp. Letošní cesta, která mířila pro změnu do Vídně, byla inspirována příběhem vojáka z Černé na Velkomeziříčsku Ignáce Dvořáka, jenž se odehrál na konci I. světové války.

„Vyprávěla mi jej jeho pravnučka Eva Valová. Ignác Dvořák se narodil roku 1879 v Oslavičce u Velkého Meziříčí. 5. listopadu 1911 se oženil s Marií Mokrejšovou a koupili si domek v Černé. Měli spolu čtyři děti - Hedviku, Jaroslava, Marii a Antonína. V roce 1914 Ignác narukoval do armády. Na jejím konci - 15. října 1918 - dostal Ignác volno na zotavení ve Vídni. Rozhodl se, že navštíví svoji tetu a strýce ve Vídni. Zamířil tedy na Obere Donaustrasse 9. Několikrát zvonil na domovní zvonek, a nikdo neotvíral. Po chvíli z vedlejšího bytu vyšla sousedka, která mu řekla, že Kohoutovi odjeli za příbuznými na Moravu. Stala se tam smutná událost. Na španělskou chřipku zemřela maminka od čtyř dětí. Ignác v tu chvíli pochopil, že se jedná o jeho ženu. Bez váhání se rozhodl, že musí co nejrychleji domů. Tím se z něho stal dezertér. Za necelé tři dny došel z Vídně do Černé. Tam právě vynášeli z domu smutku rakev s jeho ženou,“ připomenul příběh dezertéra Petr Hladík.

Ředitel hospice se rozhodl vydat do Vídně vyhledat byt, na který v říjnu 1918 zvonil Ignác Dvořák. Jeho putování začalo v nejvýše položené obci na Vysočině, ve Studnicích. Na cestu vyrazil od takzvaného červeného kříže. Podle pamětníků byl prý červený kříž nazýván „branou domova“. To proto, že děvčata a chlapci chodívali za výdělkem do světa, nejčastěji do Vídně. Většinou jezdili s kuklickým faktorem Jůnem, který právě tam vozíval výrobky místních tkalců. Cesta vedla okolo červeného kříže. Když se pak vraceli, byl to právě červený kříž, jenž pro ně znamenal domov. Stal se tedy „branou domova“ mnohých navrátilců z daleké ciziny.

Před Petrem Hladíkem byla cesta dlouhá 210 kilometrů. Každý den pak svoje zážitky a fotografie zveřejňoval na facebookovém profilu. Do cíle, tedy na skutečnou vídeňskou adresu Kohoutových, příbuzných Ignáce Dvořáka, Obere Donaustrasse 9, dorazil za sedm dní. „Zvonil jsem tam, a nikdo mi neotevřel. Tak jako v roce 1918 Ignácovi,“ poznamenal Petr Hladík.

Přestože putování Petra Hladíka je už u konce, sbírka Darujte den pro hospic stále trvá. Kdokoliv na ni může přispět. Stačí pouze kliknout na odkaz www.darujme.cz/vyzva/1200854, a pak už jen zvolit částku, kterou chcete darovat. Podpoříte tak dobrou věc, paliativní péče v domácím prostředí pro dětské pacienty si pozornost určitě zaslouží.