Jejich fotografie pomohly přesvědčit poslance i ochránce zvířat

Jako důkazní materiál s sebou vezl fotodokumentaci z ekologické ovčí farmy manželů Kadeřávkových ve Věcově. Fotografie zachycovaly samotný zákrok i to, jak se po něm jehně chová.

„Většinou jehně po nasazení gumičky odběhne k matce a začne pít. To by nedělalo, kdyby pociťovalo nějakou zásadní bolest. Do dvaceti dnů po zaškrcení pak část ocasu, která není prokrvená, sama odpadne,“ uvádí farmář Miroslav Kadeřávek s tím, že krácení oháněk je u chovných plemen běžné a provádí se hlavně z hygienických důvodů.

Komise nesouhlasí

Podle ústřední komise na ochranu zvířat je však tento zákrok, podobně jako kastrace zaškrcením varlat, týráním zvířat. „S tím naprosto nesouhlasíme,“ prohlašují předseda chovatelského svazu Mareš i věcovský farmář Kadeřávek.

Týráním by podle jejich názoru bylo spíš to, kdyby se ovcím nechal ocas dlouhý. „Většina ovčích plemen má na ocase srst, a na ní ulpívají výkaly. Ty potom lákají různé parazity, kteří se na ovci množí a v důsledku ji obtěžují mnohonásobně více než gumička na ocásku, kterou si jehňata uvědomují nanejvýš dva dny,“ mluví o své mnohaleté zkušenosti farmář, který se stará o dvousethlavé stádo.

Problém mají ovce s dlouhým ocasem i při zapouštění. „Zápach exkrementů na ocase totiž odpudí samce, který má ovci oplodnit,“ vysvětluje Kadeřávek.

„Paradoxní je, že ochráncům zvířat nevadí kupírování krvavou metodou, které se provádí sice s lokálním umrtvením, ale zbude po něm rána, do které se snadno dostane nečistota. Ta potom může způsobit hnisání,“ diví se Mareš.

„To je podle mě pro zvíře mnohem bolestivější, a na následky může i zemřít,“ dodává.

S jeho názorem, že kupírování nekrvavou cestou je mnohem humánnější, souhlasila většina poslanců, které přesvědčily i názory odborníků ze čtyř českých univerzit. „Myslím, že by se ochránci zvířat měli častěji vydávat do terénu,“ hodnotí situaci farmářka Jana Kadeřávková.