Přestože jsou zvířata na Zelené hoře počtvrté, tak jde o jiné beránky než v minulých letech. „Ovce nejsou vůbec hloupé, jak se říká. Některé kusy přijdou na to, jak vyzrát na ohradu a dostat se z ní. Snažíme se tyhle nápady nepodporovat, že by tam chodily více let po sobě,“ vypráví muž se smíchem.

I když jsou beránci pod horou roztomilí, farmář varuje před jejím hlazením a především krmením. „Ta zvířata jsou plachá a vycvičená. K člověku ani nepůjdou, byl by to pro ně stres. A krmením by je mohli lidé zabít. Tyhle ovce jsou zvyklé na trávu a seno. Jiné krmivo by jim mohlo způsobit zdravotní potíže,“ doporučuje Daďourek s tím, aby si lidé hlavně užili krásný pohled na pasoucí se přežvýkavce.
Takový pohled si v minulosti podle Daďourka v minulosti užívali i naši předci. „Takové svahy se historicky udržovaly pastvou. Sklízet seno by v tomhle terénu bylo obtížné. A máme i historické doklady, že se ovce na Zelené hoře kdysi používaly. Byl z ní ovčín. V té době se však nevyužívala k církevním úkonům,“ přibližuje farmář z Počítek.

Beránci u památky UNESCO zůstanou až do podzimu. „Každý den je musíme zkontrolovat, jestli jsou zvířata zdravá a jestli mají dostatek vody. Jsou ale zvyklá tam i přespat v noci. Jde o plemeno Romney, které se primárně využívá na Novém Zélandě,“ vysvětluje Milan Daďourek.