„Před druhou světovou válkou bývaly v Novém Městě na Moravě vánoční besídky v evangelickém kostele. Děti přednášely básničky, zpívaly písničky, a za to pak dostávaly drobné dárky, často to byl třeba pomeranč. Bývalo to na Štědrý den dopoledne. Takto se besídky dělaly i po válce, ale v padesátých letech se roznesla sláva dědy Mráze,“ vzpomíná novoměstská pamětnice Jana Černá.

Poprvé přijel děda Mráz do Nového Města na Moravě na konci roku 1952. „Byla to tehdy velká sláva, musely se na něj tehdy přijít povinně podívat všechny školní děti. Protože ale přijel mezi svátky, tak na jeho příjezd nebylo možné dostat přespolní, autobusy o prázdninách nejezdily, byly omezené spoje,“ podotýká Jana Černá.

Letos poprvé byl vystaven velký !skříňový" betlém Patrika Vlčka.
V Novém Městě budou mít také živý betlém. Ale až za rok

Na příjezd dědy Mráze zval nejen děti, ale i dospělé, od samého rána místní rozhlas. „Hlásil, že děda Mráz už vyjel z Čukotky, a že už je na cestě. A každou chvíli informoval, kterým městem teď projíždí. Čekaly se davy lidí, ale dopadlo to tak, že se na něj přišlo podívat jen pár zvědavých dětí,“ usmívá se Jana Černá.

Děda Mráz doprovázený Sněhurkou s sebou přivezl i nezbytnou jolku. „V sokolovně se pak konal rej okolo jolky. Bylo to sice strašně slavné, ale nakonec se přece jen všichni rozutekli. To bylo jednou jedinkrát, co děda Mráz přijel do města na saních tažených koňmi. Později se přišlo na něco nového. Děda Mráz už nejezdil v době vánočních prázdnin, ale přijížděl v poslední den školy. A nejezdil na saních. Nejčastěji se s dětmi setkal 22. prosince. Dopoledne měly slavnost s dědou Mrázem malé děti, odpoledne pak byla akce pro žáky druhého stupně,“ říká pamětnice.

Každá třída musela přispět svou „troškou do mlýna“ a připravit si vlastní program. „Vymýšlelo se všechno možné. Zpívalo se, přednášelo… Já jsem chodila do pěveckého sboru, takže jsme se od rána neučili, zpívali jsme malým i těm větším. Odpolednem to ale ještě nekončilo. Večer pak bývala navíc besídka pro třetí stupeň, tedy pro devátou až jedenáctou třídu,“ připomíná Jana Černá.

Dětské oddělení v novoměstské nemocnici.
Rok 2019 byl plný zázraků. V novoměstské nemocnici vzniklo dětské oddělení

Večerní besídka bývala staršími žáky velmi oblíbená. Důvod byl jednoduchý, její součástí byly totiž hudba a tanec. „To se nám moc líbilo. Jen nás vždycky potrápila příprava programu. Ale pokaždé jsme něco vymysleli. Jednou jsme třeba předváděli scénu z rozhlasu, v níž se střídal sportovní reportér, kuchařka a zemědělec. Každý z nich řekl do rozhlasu kousek a vznikl z toho docela zábavný pořad. Byli jsme k tomu také správně vymódění. Někdy bylo zase naše vystoupení zoufalé, to když jsme třeba dělali rozhovor s hrdinou socialistické práce. Naopak velký úspěch měla módní přehlídka, kdy na sebe holky navlékly všechno, co se tehdejší módě příčilo. K tomu hrála hřebenová kapela, samozřejmě falešně. Bylo to velmi vtipné. Soudruzi to tehdy vzali tak, že jsme se vysmívali americké mládeži. A my jsme to pak museli předvádět i jinde, z čehož už jsme zase tak nadšení nebyli,“ krčí rameny Jana Černá.