„Podle jedné verze informace po konduktérech vlakem od Brna poslal žďárský rodák JUDr. Ladislav Pluhař, který se po odstoupení místodržícího Otty hraběte Serényiho 8. listopadu 1918 ujal řízení moravské zemské samosprávy. Podle městské kroniky Ladislava Kostky, psané ovšem až roku 1925, přišla ten den do Žďáru drátozvěst oznamující porážku Německa, mír a vznik samostatného státu,“ připomněl žďárský muzejník a historik Stanislav Mikule. Nikdo si však podle jeho slov tehdy nemohl být jistý, zda je tato zpráva skutečně pravdivá. Potvrzena byla až den poté, 29. října 1919, pražskými ranními novinami, které do Města Žďáru doputovaly vlakem z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Pak už se nečekalo na nic dalšího. Do Národního domu, dnešního divadla, byla na odpoledne svolána schůze městské rady a zpráva o vzniku nové republiky byla vyhlášena v ulicích. První schůze skončila zpěvem národní hymny a poté následoval slavnostní průvod Žďárem.

Týdeník Horácké listy, který vyšel v sobotu 2. listopadu 2018, na titulní stránce přinesl jak báseň 28. říjen 2018 od Karla Jonáše, tak i přetištěnou proklamaci československého státu podepsanou za Národní výbor československý Antonínem Švehlou, Aloisem Rašínem, Františkem Soukupem, Jiřím Stříbrným a Vavro Škrobárem. Na straně 2 pak v rubrice Další zprávy uvedl rovněž stručnou noticku o tom, co se v této souvislosti událo ve Městě Žďáře.

„První zprávy o prohlášení Československého státu došly k nám v pondělí odpoledne ke 4. hodině. V úterý ráno donesly noviny podrobnější zprávy. Obyvatelé města i venkova plnili ulice jako ve dny sváteční. Všude národní a slovanské prapory a trikolory. Orli a orlíčci rakouští byli do rána odstraněni a uloženi v obecní kanceláři na památku. Ve 3 hodiny odpoledne se pořádala schůze. Davy lidstva nemohly se vejíti do Národního domu. Řečníci promluvili stručně o významu dnešní oslavy, o povinnostech každého Čecha, o zachování klidu a pořádku. Přečetli provolání Národního výboru, První zákon, provolání Socialistické rady. Slavnost skončena nadšeným zpěvem národní a slovanské hymny,“ napsaly Horácké listy s tím, že potom se více jak tisícihlavý zástup seřadil do průvodu, který prošel ulicemi města.

Před soudní budovou (Stará radnice) provolal dav slávu Masarykovi, Wilsonovi, Jihoslovanům, českým legiím a novému státu.

Žďár tehdy ozdobily červenobílé praporky a trikolóry. Jeden z „orlíků“ na střeše poštovního úřadu (dnes Kolping) unikl pozornosti, protože byl viditelný jen z malého úseku Veselské ulice. A na svém místě vydržel až do 80. let 20. století. Ten den ani četnictvo, které si utrhlo kokardu a ozdobilo se trikolórou, nekonalo svou službu, namísto nich byla organizována národní stráž z řad sokolů, hasičů a občanů.

Nicméně vznik nové republiky se nesl v duchu bídy, hladu, strachu o blízké na frontě a také pocitu smrtelného ohrožení španělskou chřipkou. „Následný konec války znamenal nejen radost z toho, že se lidé vrátí domů, ale i starosti, jak je jejich rodiny uživí a zda najdou nějakou práci. Důvodů k jásání tak nebylo mnoho, ačkoliv vnitřně pád mocnářství většina Žďáráků vítala s nadšením,“ dodal Stanislav Mikule.