„Výcvik akrobatických holubů dělám od roku 2000, ale teprve v roce 2012 jsme založili vlastní československý klub – na Slovensku je členů více než u nás, tak jsme se dali dohromady. Předtím jsem soutěžil pod hlavičkou srbského klubu, protože jinak bych nemohl jezdit na mezinárodní závody v rámci Evropské unie akrobatických plemen holubů. Na klícku například u nás momentálně létáme jenom tři," popsal Josef Voráček.

Akrobatičtí holubi za letu dělají ve vzduchu kotrmelce, tleskají křídly, rolují a na povel se pak dokáží vrátit do klícky. Tam opeřené závodníky lákají také jejich holubí „kolegové" dropeři (vábníci), nejlépe v bílé barvě, aby byli dobře viditelní. Jednotlivá plemena holubů jsou prošlechtěna na různé disciplíny. Liší se délkou letu a také různými akrobatickými prvky, které za letu provádějí.

„Než se takový holub vycvičí, aby létal na klícku, trvá to asi tak tři měsíce. Musí mít samozřejmě k tomu ty nejlepší předpoklady a člověk se mu musí hodně věnovat. Se ztrátami je ale třeba počítat," uvedl Josef Voráček s tím, že letos měl tyto ztráty spojené se svým koníčkem obzvláště velké.

„Přišel jsem o jednadvacet vycvičených holubů, což je opravdu hodně. Obvykle to bývá tak kolem pěti nebo šesti. Někdy holuby vyplaší nějaký dravec, tomu se zabránit nedá, takže se rozlétnou po okolí, a když se nevrátí nejdéle do dvou dnů, můžu je většinou rovnou odepsat. Sice jsou označení i kroužkem s mým jménem a telefonním číslem, ale ani tak se mi žádný nevrátil. Tahle plemena holubů navíc nemají tak vyvinutý smysl, aby trefili zpátky, jako mají třeba poštovní holubi," vysvětlil Voráček.

Holubí akrobacie je rozšířená hlavně v Německu, Švýcarsku, Francii a Srbsku, ale například také v některých asijských zemích, především v Turecku. „Na závody samozřejmě jezdíme s tím, abychom tam něco dokázali, a to zejména, když je to daleko do ciziny, což tento koníček samozřejmě dost prodraží. Vždycky je to ale trochu sázka do loterie, protože ať se chovatel ptákům věnuje sebevíc, nakonec to zůstane jen na nich. Buď se předvedou, anebo také ne," dodal s úsměvem Josef Voráček.

Mezi letošními rekordními 3400 vystavovanými exponáty si vybrali nejenom chovatelé, kteří plánovali nákupem nového zvířete obohatit svoje domácí chovy, ale spokojení byli i ti, kteří se přišli jenom podívat. Pozornost zejména nejmenších návštěvníků chovatelské výstavy se tak upřela na hospodářská zvířata, protože některá z nich byla velice přítulná. Děti s vervou sledovaly také králičí hop, který čtyřnozí závodníci předváděli v nedaleké školní tělocvičně, případně výcvik psů.

„Vybral jsem už králíka i kohouta, jak jsem měl z domova nařízeno, ale nemohu vnučku odtrhnout od telátka, které se nechá drbat na hlavě, a vysvětlit jí, že domů si ho rozhodně vzít nemůžeme. Třeba i proto, že by se nám nevešlo do auta," smál se v sobotu v poledne ve výstavním areálu František Konečný z Velkého Meziříčí.