Říká, že práce v terénu s lidmi bez přístřeší je pro něj spíše koníčkem. "Jsem úspěšně v důchodu a protože jsem byl celý život mezi lidmi, zůstávám tak v kontaktu. Je to opravdu koníček," poznamenal Josef Brůna v online rozhovoru Žďárského deníku.

"Nedívají se na vás někdy lidé skrz prsty, protože se bavíte s bezdomovci?" zněla jedna z otázek. "To je těžké pro některé lidi toto pochopit. Mám zážitek z toho, že jsem se posadil vedle nich na nádraží a druhý den jsem se dozvěděl, že už jsem taky bezdomovec. Mě to nečiní potíže a co říkají někteří, to je jejich problém," odpověděl streetworker.

---------

Josef Brůna odpovídal ZDE

----------

Také zná dost případů, kdy se bezdomovec dostal zpět do normální společnosti.

"Pokud by se nikdo nenašel, kdo se z tohoto dna dostal, byla by to zbytečná práce. Mám tyto případy a je pro mne velmi povzbuzující, když se ten člověk přihlásí a poděkuje, že byl správně nasměrován a vymanil se z tohoto bludného kruhu," upozornil Josef Brůna.