Dejme slovo nyní Šebastianu Želechovskému ze Želechova, úředníkovi novoměstského panství, který v roce 1619 napsal „novinu pravdivou o velikém a hrozném zázraku“:

„Léta tohoto 1619, v úterý před svatým Vítem ve vsi Wodranci, nedaleko Nového Města, v markrabství moravském, okolo nešporní hodiny, spatřín jest veliký a hrozný div na obloze nebeské, od mnohých lidí, tu blízských i vzdálených, a to takový: Předně ukázalo se neveliké mračno jako stůl a nebo mlejnské kolo, a v tom od některých ostřejšího zraku vidíno divné přemýtání, a jako vespolek se potýkání. Jiným zdálo se viděti nejprve jako ňáká vrata, a v nich veliký erb, s literama psanými, zase se zdálo krvavé kolo, a z toho kola vyšli tři krvaví kříži, sebou se jakoby šermoval potýkali, až zmizeli. Jiní pak, kteří na horách byli na ten obláček patřili, viděli odtud dejm vycházeti, a jako střílení vojska velikého proti vojsku jinému, jiní slyšeli také jako lermo bubnování. Lid na polích zůstával a děsil se, až k zemi přepadal,“ píše Šebestián Antonín Želechovský.

Nebyla to ovšem boží pomsta, jak se věřící obávali. Lidé byli tehdy svědky pádu meteoritu, který se ještě za letu na tři kusy rozlomil. „Potom takový kov ve tři místa padl, jeden v řečené vsi Wodranci a druhý za touž vsí za humny, kteréžto kovy letící když spatřili pastevci Pavla Voráka a pastevec druhý Václava Pekárka a znamenaje místo, kde padly, konšelům a sousedům oznámili, kteříž nemeškali v těch místech hledati a to s velikou prací, neboť k těm kusům přístupu nebylo, že země od téhož kovu znamenitě rozpálena byla, tak že se od toho někteří na ruce popálili, až potom jeden kus sochorem vypáčiti museli, neboť v zemi na pět čtvrti lokte dlouhého kovářského z hloubi byl. Druhého kusu též dostali, kterýž tak hluboko nebyl a váží dvě libry a čtvrt, však jednostejný materie. Třetí kus ještě se najíti nemůže, kterýž v tom hrotu do lesa upadl,“ pokračuje ve svém líčení jedné z nejzajímavějších událostí té doby Šebastian Želechovský ze Želechova.

Příhodu potvrzují i další prameny, například zápis v městské knize jimramovské. O pádu meteoritu dokonce vznikla i kramářská píseň, jejíž doslovný opis je uveden v dopise hraběti Belcredimu. Tato písemnost je uložena v Moravském zemském archivu v Brně.

Pokud je známo, třetí kus meteoritu spadlého v roce 1619 u Odrance se dodnes nenašel, přestože po něm mnozí pátrali. Jedna z hypotéz praví, že mohl dopadnout k nedaleké Bohdalecké skále. Další označuje místem dopadu Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou, kde byl podle dobových zpráv v roce 1619 nalezen záhadný předmět, který prý vypadal jako obrovské mlýnské kolo. Kam ale doopravdy poslední ze tří úlomků meteoritu spadl a co se s ním stalo, na to se zatím nikomu nepodařilo najít přesvědčivou odpověď. A ani další dva nalezené kusy nebeského tělesa už nyní nelze nikde spatřit, přestože kdysi bývaly součástí „pokladu“ novoměstského zámku, kam je tehdejší majitel novoměstského panství Vilém Dubský z Třebomyslic a na Ratibořicích nechal dopravit. Po konfiskaci jeho majetku ovšem mohly skončit v některé z rodových větví Dubských. Nebo se mohly také stát součástí majetku rodu Dietrichštejnů, kteří panství po Vilému Dubském převzali. Mohly být ale také odcizeny švédskými vojáky při přepadení novoměstského zámku, a coby válečná kořist odvezeny do Švédska.