A poslední dobou dokonce na vzestupu. Sexuální turistika kvete, a to i na Vysočině, lidé jsou promiskuitnější.

„V poslední době jsme zaznamenali víc případů syfilidy. Počet nákaz kapavkou sice klesl, ale naopak více pacientů chodí s chlamydiemi,“ popisuje situaci primářka kožního oddělení třebíčské nemocnice Věra Pavlasová. Stejný problém se objevuje na celé Vysočině.

„To, že přibývá těchto případů, souvisí jednak se sexuální nevázaností, ale také s tím, že jsme schopní je lépe podchytit díky lepší diagnostice

Také se objevuje i více HIV pozitivních, což je zapříčiněno z části narkomanií, která je na vzestupu,“ vysvětluje Štefan Dubáň, dermatovenerologický krajský konzultant.

Celkově je na Vysočině oficiálně dvanáct lidí nakažených virem HIV.

Kolik lidí se potýká s tímto problémem na Třebíčsku, není jasné. Statistiky jdou vztáhnout pouze na kraj.

Ani v K-centru pro drogově závislé v Třebíči nezaznamenali HIV pozitivního narkomana.

Zájemců o test je až deset týdně

„Zatím se u nás neobjevil žádný klient, který by byl nakažený,“ doplňuje vedoucí Jaroslav František Žák. To ovšem nemusí znamenat, že je Třebíčsko této nemoci ušetřeno. V jihlavské poradně AIDS, kam míří lidé z celého kraje s palčivou otázkou, zda se právě oni nezařadí do smutného zástupu nakažených, se týdně vystřídá asi osm až deset zájemců o test.

„Většinou jsou to lidé kolem pětadvaceti až třiceti. Spíš přicházejí nové tváře, než že by někdo chodil pravidelně,“ upozorňuje pracovnice Lenka Vrzalová.

A jaký uvádějí nejčastější důvod? „Lidé se nechávají testovat po nevěře. Nebo předtím, než začnou sexuálně žít v novém vztahu, za což jsem ráda,“ dodává Vrzalová.

První důvod k otestování na virus HIV měla i Petra z Třebíče.

„Můj bývalý přítel mě podvedl s rizikovou partnerkou. Chtěla jsem, aby šel na testy se mnou, ale on to odmítl. Přemlouvala jsem ho několik měsíců, ale nevěřil, že by tu taková nemoc mohla být. Část mých známých má pocit, že se jich tato oblast netýká, že tyhle choroby se podle nich mimo Prahu nevyskytují,“ vysvětluje plavovlasá dívka. Sama přiznává, že ji strach vytrestal a změnil ji.

Společně s Petrou byla na testech i Eva z Třebíčska. Na chvíle čekání na výsledek vzpomíná jen nerada.

„Bylo to to nejhorší, co jsem kdy zažila. Myslím si, že tahle nemoc je horší než třeba rakovina. Provází ji obrovská sociální izolace. V ostatních případech se člověka okolí snaží podpořit. Při AIDS se lidé nemocného straní. Sám pacient pak má ještě výčitky, že si to přivodil sám,“ přemýšlí Eva.

Obě dvě dívky si nakonec mohly ve výsledcích přečíst HIV negativní.

Osvěta je podle mnohých odborníků dostatečná, v pravidelných intervalech probíhají v médiích kampaně. Stát se stará o prevenci i ve školách.

Někdy se však strašení následky může změnit v dvojsečnou zbraň. „Na jednu stranu se snažíme lidi postrčit strašením k tomu, aby se chránili. Ty obavy se pak ale bohužel objevují i ve formě diskriminace nakažených pacientů. Okolí má zkrátka iracionální strach,“ vykresluje situaci Lenka Vrzalová z AIDS poradny.

Naprostá většina nakažených chce proto zůstat v anonymitě a na léčení dojíždí do vzdálených měst.

PETRA PISKOVÁ