Letos o střechu nad hlavou přišel kvůli exekuci své neteře i dvaapadesátiletý Vlastimil Tesařík.

„Protože jsem nechtěl skončit na ulici, zašel jsem si na městský úřad, kde mi řekli o této ubytovně. V minulosti jsem o ní sice slyšel, ale nedokázal jsem si představit, jak život v ní vypadá. Popravdě řečeno, myslel jsem si, že to tady bude hrozné. Byl jsem ale opravdu mile překvapen. Ať už samotným zázemím, nebo těmi lidmi, kteří tu pracují,“ rozvyprávěl se včera muž ze Žďáru nad Sázavou, který je v azylovém domě od letošního května.

Sedm volných míst

I když si podle něho řada lidí myslí, že v ubytovně žijí jen problémoví bezdomovci, prav­ da je jinde. „Jsou to lidé, kteří potřebují pomoci. Například já ji beru jako svůj odrazový můstek. Chodím na rekvalifikaci a snažím se najít práci. Hned jak práci budu mít, podívám se i po bytě. V životě jsem byl už několikrát na kolenou, ale vždycky jsem se dokázal zvednout. A zvládnu to i teď,“ tvrdil Deníku odhodlaně Vlastimil Tesařík.

V azylové ubytovně v současné době pobývá sedmnáct mužů. „Máme proto ještě sedm lůžek volných. I na nás totiž dolehla hospodářská krize. Zahraniční dělníci, kteří ve Žďáře působili a kvůli ztrátě zaměstnání odcestovali domů, uvolnili na ostatních ubytovnách místa. Lidé bez domova tak nachází útočiště v nich. Jsou totiž levnější a tolik se tam neřeší popíjení alkoholu jako u nás. Většina z těchto mužů si ale neuvědomuje, že sice u nás zaplatí devadesát korun za jeden den pobytu, ale my jim můžeme nabídnout mnohem více než jen střechu nad hlavou. Pomáháme jim, aby se mohli co nejdříve zase vrátit do běžného života. Radíme jim například, jak se obléknout k pohovorům, kde hledat práci a podobně. Navíc u nás najdou takové služby, jako je žehlení či praní. Ovšem co si budeme povídat, pro lidi je vždy důležitá cena,“ řekl reportérům Deníku vedoucí ubytovny Karel Veselý, který v minulosti pracoval mimo jiné i jako policista.

Ubytování na rok

Azylový dům ve Žďáře nad Sázavou poskytuje mužům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci, zázemí po dobu jednoho roku. „Není to ale striktní pravidlo. Pokud lidé neseženou během dvanácti měsíců jiné bydlení, smlouvu jim prodloužíme. Ovšem nesmí to být problémoví muži. Naším cílem je jim pomoci a ukázat veřejnosti, že do jejich situace se může dostat každý. Není to přece žádná ostuda, že někdo skončí na ulici. Někdy to totiž nemusí být ani vina dotyčného. Mezi bezdomovci jsou sice lidé, jejichž smyslem života je popíjení alkoholu a sem tam nějaká krádež, ovšem nelze se tak dívat na všechny,“ doplnil dále Karel Veselý.

-----------------

Azylová ubytovna pro muže

Poslání azylové ubytovny:
Zajištění dočasného ubytování mužům ze Žďáru nad Sázavou (v případě volné kapacity i z jiných míst v zemi), kteří se dočasně ocitli v tíživé životní situace a nemají kde bydlet. Cílem je podporování základních návyků nutných k zachování lidské důstojnosti a pomoc při začleňování do běžného života.

Cílová skupina:
Muži v tíživé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, kteří jsou soběstační a starší osmnácti let. Ubytování nelze poskytnou mužům s agresivním chováním, osobám závislým na alkoholu či jiných návykových látkách a nemocným vyžadujícím trvalé lékařské ošetření.

K poskytovaným službám patří:
Ubytování, úklid, praní, žehlení, zajištění nezbytné lékařské péče, poskytnutí základního ošacení, poradenství – vyřizování osobních dokladů, sociálních dávek, jednání na úřadech či soudech a podobně.

-----------------

Dva dny pobýval muž na zastávce

Žďár nad Sázavou – O tom, jaké je to žít na ulici, se na vlastní kůži přesvědčil Stanislav Tlustý z Cikháje. Dva dny přespával v autobusové čekárně v malé vsi nedaleko Žďáru nad Sázavou.

Jak řekl, byly to smutné okamžiky jeho života. „Nebylo to nic příjemného. Všude tam táhlo. Nebyly tam totiž dveře. Navíc jsem tam přespával v zimě, takže teploty klesaly hodně nízko,“ vzpomněl Stanislav Tlustý.

Když si ho lidé ale začali všímat, rozhodl se zkontaktovat ředitelku Sociálních služeb města Žďáru nad Sázavou Evu Štěpničkovou. „Ta mi pomohla sehnat ubytování právě v azylovém domě. Už jsem tady druhým rokem. Pobýval jsem nějaký čas také na ubytovně v Jihlavě, ale vrátil jsem se zpátky,“ dodal muž.

Co bude dál, netuší. „Vůbec nevím, kam bych měl jít. V azylovém domě se mi líbí. Sice tu jsou někdy s některými muži problémy, ale to je všude. Když je potřeba, chodím do domova důchodců, kde hrabu listí nebo odhrnuji sníh,“ řekl Tlustý.