Do osmimetrové hloubky bylo nutné spustit se po laně. Pevná obuv, rukavice a baterky nesměly chybět. Důl o rozměrech třicet krát deset metrů byl plný kamenů a ledových útvarů.
Evropsky významný druh
„Letouny na tomto zimovišti sčítáme už od osmdesátých let. V poslední době se jejich počty zvyšují. Loni jsme jich tu našli na pětadvacet. Nejvíce z nich tvořil druh netopýrů velkých, který je zákonem chráněný a zároveň evropsky významný. Hlavně díky němu získala tato lokalita na kvalitě a vážnosti,“ řekl po sestupu přítomným žďárský ochranář Jaromír Čejka.
Najít netopýra v bývalém dole je mravenčí práce. Přesvědčili se o tom i redaktoři Deníku, kteří se s pracovníky Správy CHKO dolů spustili. „Nejvíce by jich mělo být na stropě. Je tady kolem sedmi osmi stupňů, ale když se podíváte na zem a vidíte ty ledové útvary, je jasné, že dole je teplota nižší. Jsou ale také druhy, které zimují ve štěrbinách. Ty se nám bohužel najít nepodaří, protože jsou dobře skryti. Ale i tak procházíme metr po metru a díváme se, kam to jde,“ vyprávěl Jaromír Čejka a baterkou svítil na strop štoly.
Ve dvou nebo ve třech zvládnou ochranáři sečíst netopýry asi během hodiny. „Dnes to ale asi nespočítáme a spíše se sem ještě vrátíme,“ podotkl.
Ročně navštíví na třicet zimovišť
Pracovníci správy CHKO však nejsou podle Jaromíra Čejky prvními ani posledními návštěvníky netopýrů v bývalém dole u Studnic. „Určitě sem chodí i turisté. Není to pro netopýry zrovna nejlepší, ale pokud nebude rušení dlouhodobé, neublíží jim to,“ řekl s tím, že pokud se člověk letounů začne například dotýkat, mohou se probudit a bránit se.
„Mají zoubky ostré jak jehličky a zcela mimořádně mohou i kousnout. Ale vzhledem k tomu, jak jsou malí, je ranka hluboká maximálně milimetr,“ doplnil.
Ždárští ochranáři ročně navštíví na třicet zimovišť netopýrů. „Nejezdíme však pouze do Žďárských vrchů, ale i do Svratecké hornatiny,“ dodal Čejka.
