„V roce 1869 žilo v Milasíně 146 obyvatel. Tento počet pořád klesal. V roce 1950 to bylo třiaosmdesát. A dnes jich tu žije šestačtyřicet,“ posteskla si starostka obce Marie Dvořáková.
Historie obce byla svázána s nedalekou Rožnou. „Patřili jsme k farnosti Rožná,“ potvrdil František Šustal.
play_fill
„A děti tam chodily do základní školy,“ přidala se jedna z místních obyvatelek Zdeňka Fialová.
Časem se ale poměry začaly měnit. „V sedmdesátých letech se obce začaly slučovat. Tak jsme nejdříve spadli pod Bukov. A nakonec pod Dolní Rožínku. V devadesátém roce jsme se osamostatnili a od té doby jsme samostatnou obcí,“ připomenul někdejší starosta Milasína Jiří Fiala.
Na zmíněná sedmdesátá léta vzpomínají místní dodnes velmi rádi. „Byla nás tu kupa. Kluků i holek. Dnes jsou z nás důchodci. Tehdy jsme ale měli pořád co dělat,“ usmál se Jiří Fiala.
V sedmdesátých letech nastala doba velkého budování. Tomu ovšem předcházelo mohutné bourání. „Byli jsme taková destrukční skupina. Vykoupily se chalupy ve středu obce a ty se zbouraly. Zlikvidovaly se hnojníky, které k chalupám patřily. Vznikla tak větší náves,“ vyprávěl František Šustal.
„Byl tam také rybník. Ten se zavezl a na jeho místě vzniklo hřiště. Dělali jsme to pro sebe, snažili jsme se obec zkulturnit,“ přidala se Zdeňka Fialová.
Po osamostatnění obce se přistavěl obecní úřad. A obec také získala nový znak. „Název obce je nejčastěji dávaný do spojitosti se slovem milý. To inspirovalo heraldika k vytvoření našeho znaku. Je na něm stříbrný štít se šikmo pootevřenými rty červené barvy,“ popsala starostka Milasína.
