Jeho penzion, který byl v éře socialismu zabrán a přestavěn, poskytoval v období druhé světové války úkryt partyzánům. Dnes je na budově umístěna pamětní deska věnovaná nejen Cyrilu Musilovi, ale také jeho ženě Růženě, která projevila zvláště v poválečných letech obrovskou statečnost, když po Cyrilově zatčení a následné emigraci zůstala na všechno prakticky sama.

Pokud se vydáte od Musilova penzionu dále polní cestou směrem k Pohledci, míjíte po levé straně malý rybníček. Jeho břehy jsou zarostlé dřevinami a houštím a vody je v něm dnes pramálo. V době své největší slávy vypadal ovšem rybníček poněkud jinak. Sestra Cyrila Musila Emilie Dvořáková jej ve svých pamětech popisuje takto: „Ve vápencovém dole udělal Cyril krásný rekreační kout. Stráň osázel břízami, modříny a smrčky. Dále byl rybníček s vodou, tam udělal malý ostrůvek. Závodník Fousek, povoláním zedník, udělal z cementu sošku chlapce. Ze shora z louky tam zavedl rourou vodu, chlapeček čural a do rybníčku tak stále přitékala voda. Nefoukal tam vítr, bylo tam krásné místo na opalování.“

Kousek od rybníčku stával kdysi lyžařský můstek. Na něm trénoval nejen Cyril Musil a jeho přátelé, ale také ti odvážnější a sportovně zdatnější návštěvníci penzionu. Teď už po něm není ani památky.

Jdete-li po cestě ještě o kousek dále, nemůžete minout osamocený kamenný kříž. Ten, jak nápis na něm napovídá, nechali coby památku na světovou válku vyhotovit a na místo usadit v roce 1916 rodiče Cyrila Musila.