První zmínky o zahradě v blízkosti hradu Pernštejna pocházejí z konce 16. století, kdy byl hrad ještě v majetku pánů z Pernštejna. Tehdy se ale mluvilo pouze o zahradě ovocné. Rozšíření zahrad nastalo za majitele Františka Stockhammera, který koupil hrad s panstvím v roce 1710. Před rokem 1720 je už zmiňována nová ovocná ale i nově založená ozdobná a kuchyňská zahrada. Zlatý věk zámeckého parku ale přišel až na přelomu 18. a 19. století, kdy hrad vlastnil Ignác Schrӧffel z Mannsberku.

„Nechal rozšířit zahrady na celý jižní svah hradního kopce a zřídit vstup do parku z horních prostor třetího nádvoří přes takzvanou Schröffelovu zahrádku. V koncepci těchto nových zahradních úprav se začaly projevovat romantické zásady,“ vysvětlil amatérský bystřický historik Karel Skalník.

Dlážděné chodníčky vedly dále do dolních partií okolo fíkovny a skleníku pod nimiž se nacházely vlastní zahrady s množstvím zajímavých objektů. Patřil mezi ně například obelisk, skládající se ze sedmi kusů kamene pospojovaných kovanými pásky. Byl vybudován coby pocta majiteli panství, což dokumentoval i text vytesaný do kamene.

Další stavbou byly turecké lázně nebo také salla terrena. Místo určené pro očistu těla mělo být původně antické, nakonec ale byly lázně vybudovány jako turecké. A hned pod nimi se nacházela kaskáda, jejíž stupně byly tvořeny mramorovými deskami a velký bazén.

Nedaleko byla poustevna u níž nechyběla ani věžička se zvonkem. V dolní části zahrady byl umístěn takzvaný čínský pavilon, v němž kdysi stávalo šest čínských sofa a osm křesílek určených k příjemnému odpočinku. „A byl tam také dřevěný haltýř. Do zahrady byl doplněn o něco později, za dalších majitelů - hrabat Mittrowských. Až okolo roku 1854,“ doplnil Skalník.

Nad tureckými lázněmi bývaly ještě další stavby - bludiště, nika a menší kruhový bazén. Až do roku 1958 tam stávala i dvoumetrová socha Apollóna a spolu s ní i čtyři měděné vázy. Skulptury byly původně umístěny také v ostatních částech zahrady, jejíž součástí byl i sedmdesát centimetrů hluboký kruhový bazén s mramorovou obrubou a s chrličem znázorňujícím propletenec několika vodních tvorů. Mnohé z bývalých staveb se naneštěstí vůbec nedochovaly.

Stejně tak jako stavbami a sochami se Pernštejnské zahrady v době své největší slávy pyšnily i cizokrajnými rostlinami. Některé z nich rostly v nádobách a na zimu byly přenášeny do skleníku. Rostly tam broskvoně, meruňky, hrušně, švestky, durancie i jabloně. V roce 1812 tam bylo zaznamenáno celkem 588 ovocných stromů.

Když po roce 1945 přešel hrad do vlastnictví státu, zahrady postupně chátraly. Teď se jim konečně znovu blýská na časy. Projekt obnovy počítá s rekonstrukcí původních cest, schodišť, vyhlídkových rondelů a teras, saly terreny, bazénu s fontánou, poustevny, obelisku, čínského pavilonu a několika dalších staveb. „Zahrada, která se rozkládá na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním, je rozsahem sice malá, ale svým pojetím, obsahem a umístěním naprosto mimořádná. A má šanci přilákat nové návštěvníky, na které budou čekat kvalitnější služby i zázemí,“ poznamenala při slavnostním zahájení obnovy zahrad generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková.

Hotovo bude v září letošního roku.