Slavnost započala nástupem čety praporečníků s hasičskými zástavami zúčastněných sborů. Bohoslužbu slova vedl Pavel Rostislav Novotný, duchovní pro uniformované složky IZS na území brněnské diecéze, Vladimír Vojtěch Záleský, trvalý jáhen a bývalý profesionální hasič Vladimír Lacina. Po úvodních obřadech seznámil s životem a prací jmenovaného starosta bítešského okrsku Ludvík Zavřel. Po evangeliu byla slavnostně požehnána medaile, která byla u příležitosti tohoto výročí zhotovena, a první dva kusy předány synům Karlovi a Pavlovi. Na závěr bohoslužby obdržel Ludvík Zavřel od duchovní služby Moravské hasičské jednoty plaketu sv. Floriána. Hrou na varhany a zpěvem provázel starosta okrsku Měřín Vladimír Sklenář s chotí Martinou. Následně se účastníci přesunuli na hřbitov na Jamské ulici, kde položili smuteční věnec. Tímto byl důstojně oslaven život a dílo člověka, který pro vysoce humánní myšlenku Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci žil.

Karel Herold se narodil ve středu 15. srpna 1919 v budově žďárského zámku, tzv. opatství, ve druhém poschodí ve služebním bytě panství Zdeňko Radslava Kinského. V roce 1925 se stal žákem jednoty. Od svých šesti let, když začal chodit do místní školy, která byla rovněž na druhém nádvoří zámku, velmi pozorně sledoval činnost hasičského sboru a jeho členů. V roce 1927 ho zlákali do svých řad a již v červnu 1928 vítal v hasičském cvičném stejnokroji na náměstí Města Žďáru prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka se stovkami dalších hasičů, kteří přijeli na tuto mimořádnou událost s celého okolí. V roce 1937 bylo padesátileté trvání hasičského sboru a Karel Herold dovršil osmnácti let věku. A právě v této době mohl být teprve řádným členem dle stanov sboru.

V roce 1941 převzal funkci trubače sboru. V roce 1943 se stal členem zásahové jednotky a v pravidelných nedělních cvičeních se postupně seznamoval s výcvikovým řádem. Přišla doba 40. let, která poznamenala naší vlast fašistickou okupací. 8. března 1943 po utvoření zásahového družstva civilní obrany byl s ostatními 21 členy sboru reklamován na úřadě práce v Jihlavě proti totálnímu nasazení do Říše. Jako členu zásahové jednotky byla v jeho rodinném domku zřízena ohlašovna požáru a telefonní stanice.

Po osvobození v roce 1945 se schází na první výborové schůzi. V roce 1947 byl zvolen za člena výboru do funkce vzdělavatele. 20. dubna 1948 byl místním akčním výborem Národní fronty v Zámku Žďáře zbaven této funkce a musel rezignovat. 1. července 1948 na základě odvolání u krajského akčního výboru Národní fronty v Brně se po prošetření vrátil do původního povolání u Hospodářského družstva a mlýna jako účetní úředník. Nic ho od hasičské činnosti neodradilo.

V době od 27. června do 9. července 1949 byl povolán, aby absolvoval hasičský instruktorský kurz krajského učiliště požární ochrany v Brně pro nový cvičební řád. Jako instruktor pro výcvik prováděl nácviky v okrscích a po celém okrese. V letech 1946 až 1954 plnil funkci jednatele sboru. Dne 30. července 1951 obdržel jmenovací dekret okresní hasičské jednoty do funkce okrskového velitele pro pět hasičských sborů. Dne 25. srpna 1951 obdržel jmenovací dekret na funkci jednatele Československého svazu hasičstva okresu Žďár nad Sázavou. Od 1. září 1951 ukončil na vlastní žádost pracovní poměr jako účetní úředník Hospodářského družstva a mlýna ve Žďáře a nastoupil v zaměstnání ve Žďárských strojírnách a slévárnách do nově tvořícího se závodního požárního sboru z povolání, a to jako velitel. Od roku 1950 pracoval mimo své zaměstnání také ve vyšších orgánech hasičstva v okrese Žďár nad Sázavou a kraje Jihlava. 28. října 1954 se mu dostalo prvního ocenění čestným odznakem Za příkladnou práci jako jednomu z prvních v okrese.

Od 3. září do 29. září 1951 absolvoval v krajském učilišti požární ochrany v Jihlavě kurz požární ochrany II. stupně jako první vyšší vzdělání v požární ochraně pro funkci v závodě Žďas. V roce 1952 byl zvolen na krajské konferenci v Jihlavě za člena krajského výboru a člena předsednictva Československého svazu hasičstva. V roce 1953 ho zvolila okresní konference Československého svazu hasičstva ve Žďáře nad Sázavou předsedou této organizace. V roce 1957 vykonával funkci okresního velitele dobrovolných hasičských sborů. Téhož roku byl z této funkce uvolněn a zvolen do funkce krajského velitele Československého svazu hasičstva kraje Jihlava. V únoru 1958 v rámci třídní prověrky KSČ v závodě byl politickými orgány odvolán z funkce velitele závodního požárního sboru z povolání. Bylo také rozhodnuto, že musí okamžitě skončit veškeré svoje aktivity v dobrovolném hasičstvu. Ze všech funkcí ve sboru v okrese a kraji byl odvolán a stal se řadovým členem. V závodě Žďas byl přeřazen na manuální práci jako dělník strojní údržby.

Poněvadž v dobrovolném hasičstvu ve Žďáře nad Sázavou 2 - Zámku nepřestal aktivně pracovat, již za necelé dva roky, 25. ledna 1960, dostal jmenovací dekret rady Městského národního výboru ve Žďáře nad Sázavou, která ho schválila za velitele sboru. V této funkci úspěšně pracoval 26 roků, tedy do roku 1986. Dekretem sboru dostal titul čestný velitel a byl zařazen mezi významné osobnosti sboru. V roce 1964 byl zvolen poslancem národního výboru, kde pracoval ve funkci předsedy komise pro ochranu veřejného pořádku a v jednom funkčním období také jako člen rady Městského národního výboru ve Žďáře nad Sázavou. V roce 1968 na okresní konferenci Československého svazu požární ochrany ve Velkém Meziříčí byl plně rehabilitován a stal se okresním velitelem pro 272 sborů dobrovolných hasičů jako dobrovolný neuvolněný pracovník. V roce 1972 byl znovu s rozhodnutí okresních orgánů z funkce okresního velitele odvolán, ačkoliv mu bylo předáno čestné uznání za vzorné plnění úkolů v této funkci. Tato funkce musela být obsazena členem KSČ.

Po šestileté odmlce v roce 1978 okresní konference zvolila Karla Herolda organizačním referentem a členem předsednictva znovu. V roce 1987 na zasedání okresního výboru svazu požární ochrany v Měříně ukončil svoji činnost po devíti letech spolu s dalšími osmi členy okresního výboru ve věku 68 roků. V roce 1982 přivítal společensko-politické změny a aktivně se zapojil do dobrovolného hasičského hnutí v okrese Žďár nad Sázavou, téhož roku byl ustaven na SPO aktiv zasloužilých hasičů a vedoucím se stal Karel Herold. Tuto funkci zastával 20 roků. V roce 1996 - 1998 se jako člen pracovní skupiny okresního výboru pro historii hasičstva podílel na zpracování hasičské kroniky okresu Žďár nad Sázavou. Tato kronika navázala na kroniku zakladatele Moravského hasičstva v roce 1881 vydané Titem Krškou. V roce 1988 se tak mapuje historie hasičstva okresu Žďár nad Sázavou za další století. V roce 1993 - 1998 pracoval jako člen dozorčí rady Nadace pro podporu hasičského hnutí v ČR. Od prosince roku 2000 se stal členem rady zasloužilých hasičů Jihomoravského kraje ve funkci zástupce vedoucího.

V této funkci přispěl k doplňování krajské kroniky Jihomoravského kraje s 97 fotografiemi zasloužilých hasičů ze 14 okresů kraje. V roce 2001 mu byl udělen diplom Za úspěšnou činnost v radě ZH za dosažení dobrých výsledků v práci. Jako členu dozorčí rady nadace mu byla udělena u příležitosti 80. narozenin v roce 1999 Cena Nadace pro podporu hasičského hnutí v ČR. V roce 2003 byl zvolen do funkce zástupce vedoucího zasloužilých hasičů Kraje Vysočina. V roce 2004 byl jmenován dekretem Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska do funkce člena aktivu zasloužilých hasičů. I přes několikaletou diskriminaci jeho osoby v zaměstnání a veřejné práci pro dobrovolné hasičstvo totalitním režimem se zúčastnil několika celostátních sjezdů a krajské konference hasičstva. Od 1. prosince 2001 až 31. prosince 2004 zpracoval a vydal památník zasloužilých hasičů okresu ve spolupráci s manželkou. V roce 2006 vydal další památník zasloužilých členů „in memoriam“ v počtu 60 kusů.

V roce 2003 jako nestor hasičstva založil ve Sboru dobrovolných hasičů ve Žďáru nad Sázavou 2 - Zámek družstvo veteránů, které vystupovalo s historickou technikou na okrskových soutěžích, kde Karel Herold působil ve funkci velitele. V roce 2006 se také zúčastnil 3. evropských a 6. krajských závodů koněk na Mezinárodní soutěži v polském Cichowo. Po dlouhou řadu let se věnoval rozsáhlé komentátorské činnosti na soutěžích, při oslavách sborů v ukázkách hasičstva v okrese, v kraji a České republice. Touto činností se zabýval od roku 1954 do roku 1983. Organizačně zabezpečoval setkání zasloužilých členů v okrese, Kraji Vysočina a v Jihomoravském kraji po dobu 20 roků. Prováděl poslední pohřební rozloučení od 50. let minulého stolení na všech úrovních hasičstva - celkem 168. Za 85 roků aktivního členství v hasičském hnutí v České republice se mu dostalo řady ocenění ve formě všech vyznamenání a řádů, pamětních listů, pamětních medailí, čestných uznání okresu, kraje a ústředí. Z nejvýznamnějších lze uvést: v květnu 1984 jako první v okrese Žďár nad Sázavou přebírá medaili Zasloužilý člen SPO. V roce 1996 jako třetí v pořadí v okrese Žďár nad Sázavou přebírá Řád sv. Floriána. V roce 1999 dostává výběrové vyznamenání k 80. rokům životního výročí. Byla to Cena Nadace pro podporu hasičského hnutí v ČR. 8. srpna 2004 mu byla udělena na hradě Bouzov Medaile Hasičského záchranného sboru náměstkem ministra vnitra. V roce 2008 mu byl udělen na shromáždění starostů OSH v Přibyslavi Záslužný řád Českého hasičstva, v pořadí číslo 3.

Celkem získal během své celoživotní hasičské činnosti:

24 odznaků odbornosti a osvědčení,

59 vyznamenání a plaket,

72 pamětních listů a čestných uznání.

Celkem se zúčastnil 695 akcí, byly to akce VV OSH, sportovní soutěž požárních družstev, hra Plamen, oslavy SDH, aktivy zasloužilých hasičů okresu Žďár nad Sázavou, Kraje Vysočina, besedy se zasloužilými členy, návštěvy nemocných, pohřební rozloučení atd. Na všechny tyto akce byl řádně pozván.

AUTOR: kolektiv autorů