Na podzimních zkouškách měli psi předvést, že zvládnou zvěř takzvaně vystavit – tedy upozornit na ni vůdce svým specifickým postojem. „Následně ji musí zvednout, čili vyhnat, a pokud je postřelená, tak i dohledat, a nakonec také aportovat. Samozřejmostí je rovněž poslušnost psa, hlasitost, výborný čich, myslivecky řečeno nos,“ vysvětlil za organizátory Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou.

Mezi čtyřiadvaceti čtyřnohými účastníky podzimních zkoušek dominovali v sobotu v Radňovsi ohaři, jichž přijelo celkem osmnáct. Zástupců takzvaných ostatních plemen pak dorazilo šest. „Z ohařů tady máme například českého fouska, maďarského, výmarského nebo malého müsterlandského ohaře. Z ostatních plemen bych zmínil německého křepeláka nebo velššpringršpaněla, ale dnešních zkoušek se účastní i jeden jagteriér. Tuto zkoušku totiž může klidně složit i jezevčík, pro takzvaná ostatní plemena totiž neplatí povinnost zmiňovaného vystavování zvěře, jako je tomu u ohařů,“ přiblížil Oldřich Sedlář. Potíž podle něj může nastat jen tehdy, má-li pes menší rasy donést větší a těžší úlovek svému vůdci. „V tom případě jej totiž neponese předpisově, ale bude jej za sebou spíš vláčet,“ vysvětlil Sedlář.

Myslivci, pokud chtějí svého loveckého psa na zkoušky náležitě připravit, to nemají s možnostmi tréninku vždy snadné. V mnohých honitbách se totiž musejí potýkat s nedostatkem drobné zvěře. To potvrdil třeba i Libor Paznoch z Havlíčkova Brodu, člen mysliveckého sdružení Kámen. Ten přijel na podzimní zkoušky se svým rok a půl starým dlouhosrstým výmarským ohařem.

„U nás máme bohužel drobné zvěře bohužel minimum – sem tam nějaký zajíc nebo divoká kachna, bažanti žádní. Převažuje hlavně zvěř černá a pak srnčí. Připravit se tak se psem na zkoušky je opravdu těžké, musí se sbírat třeba sražená zvěř u silnic nebo využít zásoby z mrazáku. Každopádně je to opravdu hodně náročné na čas, člověka to musí bavit,“ konstatoval Libor Paznoch.