„Knížku jsme začali číst někdy v březnu. Každé ráno kousek. Nepřečetla jsem dětem ale předmluvu, takže do poslední chvíle netušily, jak to dopadne. Příběh je velice zaujal, s napětím čekaly na další pokračování,“ popsala učitelka ze školy v Radňovicích Dagmar Trödlerová.

Knihu děti společně se svou učitelkou dočetly. Tím ale jejich zájem o osud židovské holčičky, která se už nikdy nevrátila domů, neskončil. „Děti to i nadále zajímalo, proto jsem pozvala Zdeňku Chocholáčovou z Nového Města na Moravě. Ta se osobně zná s Jiřím Bradym, bratrem Haničky, který holocaust jako jediný z rodiny přežil. Zorganizovali jsme malou besedu, na níž jim odpověděla na spoustu otázek,“ řekla Dagmar Trödlerová.

Beseda žáčkům z radňovické školy ještě více přiblížila život rodiny Brady a osudy jejích členů. „Řekli jsme si, že by bylo hezké panu Bradymu napsat,“ podotkla Dagmar Trödlerová.

Od prvotní myšlenky k činu nebylo daleko. „Paní učitelka nám ve škole četla knížku Hanin kufřík. Tak jsem se o Vás dozvěděla. Tato kniha byla velice hezká, ale i smutná,“ napsala mimo jiné Jiřímu Bradymu Eliška Peňázová, která navštěvuje třetí třídu v radňovické škole.

Hodiny slohu se změnily na hodiny psaní dopisů. Ve výtvarné výchově děti zase kreslily obrázky. „Našli jsme kalendář s historickými fotografiemi a podle nich děti kreslily. I budovy, které už dnes neexistují, ale pan Brady si je asi ještě pamatuje. Pak jsme mu poslali balíček s dopisy i s obrázky,“ uvedla Dagmar Trödlerová.

Malí výtvarníci a pisatelé netrpělivě čekali, zda přijde z kanadského Toronta, kde Jiří Brady se svou rodinou žije, nějaká odpověď. „Jestli nám odepíšete, tak to budeme moc rádi. Jestli ne, tak to nevadí, protože nám paní učitelka říkala, že dostáváte dopisy z celého světa. Takže to jde pochopit,“ připojila do svého dopisu další z žákyň školy v Radňovicích, devítiletá Míša Hemzová.

Přestože děti chápaly, že na adresu Jiřího Bradyho chodí bezpočet dopisů, přece jen stále doufaly, že jim novoměstský rodák odpoví. Jejich přání se vyplnilo a do školy v Radňovicích přišel dopis z Toronta.

„Dostávám stovky dopisů z celého světa, ale Váš dopis mi obzvlášť udělal radost. Radňovice dobře znám, když projíždím od Žďáru do Nového Města, tak na konci vesnice je zchátralý statek, který patřil Mikšům. Paní Helena byla z rasových důvodů umučena Němci a pan Mikeš, bývalý legionář, byl popraven za heydrichiády. Kde se nachází Vaše škola? Hodně jmen je mi známo z minulosti, kupříkladu Peňáz, Kosour,“ napsal dětem Jiří Brady, který je také pochválil za velmi vydařené obrázky. „A přidal i rodinnou fotografii a všem dětem také podepsanou fotografii sebe a Haničky,“ doplnila Dagmar Trödlerová.

Na příběh Hanina kufříku děti z Radňovic už nikdy nezapomenou. I když jeho konec nebyl právě pohádkově šťastný, zanechal v nich hluboký dojem. „Není špatné, když děti pochopí, že mají vlastně obrovské štěstí, že žijí v míru a mají svou rodinu pohromadě a v pořádku. A že to není vždy samozřejmost,“ poznamenala Dagmar Trödlerová.