„Moravští modří králíci jsou jedni ze sedmi plemen zařazených mezi takzvaná národní plemena. Dostáváme na ně dokonce dotace. Všichni naši králíci mají vystavené rodokmeny,“ vysvětlil unikátnost plemene jednatel Klubu chovatelů moravských modrých králíků Vratislav Kučera z Prahy.

„Šlechtici“ mezi králíky mají poměrně dlouhý rodokmen. „První písemná zmínka o tomto plemeni pochází z roku 1895. Bylo vyšlechtěno na Opavsku, původně to byl stájový králík chovaný společně s dobytkem,“ připomenul historii moravské králičí „šlechty“ předseda Klubu chovatelů moravských modrých králíků Jaroslav Klika z Bezkova.

Moravský modrý králík na první pohled zaujme modrošedou barvou srsti. A také tím, že to rozhodně není žádný drobeček. Jeho váha v dospělosti se pohybuje okolo pěti a půl kilogramů. „Kdysi se mu říkalo moravský obr. Ale protože v Evropě jsou za obry považována jenom opravdu velká plemena, jako jsou například belgičtí obři, kteří dosahují v dospělosti až sedmi kilogramů, musel se název tohoto plemene změnit. Nyní je to moravský modrý králík,“ poznamenal Vratislav Kučera.

Chovatelé králičí „šlechty“ jsou rozeseti po celé republice, mnohé z nich lze nalézt i na Žďársku. „Já je chovám už pětačtyřicet let, a také je vystavuji. U nás míváme každý rok v prvním říjnovém víkendu velkou chovatelskou výstavu, takže kdo si nestihl moravské modré králíky prohlédnout v Novém Městě na Moravě, může přijet k nám. Pokaždé jich tam bývá několik desítek kusů,“ pozval případné zájemce Jaroslav Drejček z Bohdalova.

Novoměstská výstava představila sedmdesát pět králíků tohoto plemene. Ale nejen je. Místní chovatelé přidali i další králíky, kteří se taktéž těšili velké pozornosti návštěvníků. „My jezdíváme na výstavu pravidelně. Slepice ani holubi nás nijak moc nezajímají, jezdíváme se s dětmi podívat pouze na králíky. Doma máme jen zakrslého králíčka a tady můžeme okouknout spoustu dalších,“ uvedla Kateřina Straková ze Slavkovic. A který králík se rodince ze Slavkovic líbil nejvíce? „Všichni jsou krásní,“ odpověděl na otázku desetiletý Adam Straka.

Někdo si na výstavu přišel nakoupit, další tam zase hledal inspiraci. „My jsme začínající chovatelé, přišli jsme nasbírat nějaké zkušenosti. Bydlíme na vesnici, přestěhovali jsme se tam před deseti lety a došli jsme k názoru, že pár slepic a nějací králíci k domku prostě patří. A chtěli bychom také, aby naše děti získaly větší vztah k přírodě. Chov domácího zvířectva pro ně bude takový přírodopis v praxi,“ objasnil důvod návštěvy chovatelské výstavy Zdeněk Novotný Bričkovský z Odrance.

„My jsme si přijeli koupit samce králíka. Doma máme maminku králíkovou a potřebujeme k ní najít tátu,“ usmála se Petra Humlíčková z Fryšavy.

Ne všichni návštěvníci si ale domů odnášeli to, pro co na výstavu přišli. Naštěstí byl výběr nabízeného zboží poměrně velký, kromě zvířectva bylo na prodej například i krmivo nebo rostliny. „Šel jsem si sem koupit křečka, ale domů si povezu kaktus. Křečky nemají a kaktus se mi líbí. Sice píchá, ale je hezký,“ pochlubil se svým „úlovkem“ Lukáš Juránek ze Zubří.

Jarní výstava se v Novém Městě na Moravě konala už po jednadvacáté. „Ale pořádáme i každoroční Horáckou výstavu drobného zvířectva, ta má mnohem delší tradici, letos bude už padesátá čtvrtá,“ podotkl jednatel chovatelské organizace v Novém Městě na Moravě František Toman.

Kromě králíků mohli návštěvníci obdivovat také holuby, drůbež a exotické ptactvo. „Součástí výstavy je i posouzení zvířat, na němž se vybírají ty nejlepší kusy. Hodnotí se králíci, holubi i drůbež,“ doplnil František Toman.

Přestože je všeobecně vnímán úbytek chovatelů drobného zvířectva, zlé jazyky dokonce tvrdí, že domácí chov králíků a drůbeže má na kahánku, sem tam se najdou i noví zájemci o přijetí do klubu. „Letos se nám přihlásili čtyři mladí chovatelé mezi dvanácti a šestnácti lety. Ale jinak je náš věkový průměr velmi vysoký. Přímo z Nového Města na Moravě evidujeme jen velmi málo chovatelů, v naší organizaci je jich mnohem více z okolních vesnic,“ posteskl si předseda novoměstského klubu chovatelů Jaroslav Dudek. „Máme celkem dvacet čtyři členů a šestnáct nás je přespolních,“ potvrdil jeho slova František Toman.

Chovatelství – to je každodenní dřina. Chov drobného zvířectva musí člověka bavit. Organizace začínajícím chovatelům toho moc nabídnout nemůže. „Snad jen pravidelné brigády, za které pak dostanou opečený párek a čaj. Kdysi jsme dostávali slevy na krmení, ale dnes už ne,“ podotkl Jaroslav Dudek.

„Pokud se chce ale někdo chovatelství věnovat naplno a hodlá králíky, drůbež nebo holuby vystavovat, musí být organizovaný. To je podmínka. Snažíme se novým chovatelům také poradit. A zajistit jim společné svozy na výstavy a sem tam i nějaký ten zájezd. Není to vyloženě jen o těch brigádách,“ připomenul klady organizovaného chovatelství další člen novoměstského klubu Tomáš Hančuk.