„To se tak často nestává, že by na naší silnici nastal dopravní kolaps,“ usmál se na konci spanilé jízdy, při níž traktory a nejrůznější samohyby doslova ucpaly místní komunikaci, člen organizátorského týmu Vít Mičín.

Spanilá jízda byla ovšem pouze začátkem. Před pyšnými majiteli traktorů a dalších samohybů, stejně jako před přítomnými diváky, bylo celé odpoledne plné soutěžního klání, v němž nechyběla jízda zručnosti, přetahování, soutěž v couvání a další aktivity. „Lidem se u nás líbí, jezdívají ze všech koutů republiky. A v minulosti jsme tu měli i soutěžícího ze Slovenska. Letos jsme připravili jednu novinku, trochu jsme pozměnili dráhu pro jízdu zručnosti. Vloni si někteří účastníci stěžovali, že je moc krátká, takže letos je na jejich přání o něco delší. A také jsme více prohloubili brod, což bude atraktivnější zejména pro diváky,“ prozradil hned na začátku Vít Mičín.

O tom, že silné stroje nejsou pouze „hračkami“ pro dospělé, ale že je dokážou zvládnout i děti, přesvědčil všechny přítomné nejmladší přihlášený závodník, osmiletý Péťa Horníček z Bohuňova. „Mám svůj vlastní traktor, vyrobil mi ho taťka. Je poskládaný ze všeho možného, motor jsme koupili na inzerát a namísto sedadla mám starou židli ze školy. Jezdí to sice pomalu, ale za to to má sílu,“ popsal svůj „traktor“ Péťa Horníček.

Malý závodník patřil ovšem mezi výjimky, hlavní soutěže byly převážně doménou dospělých. „Jízdu zručnosti jsem si nemohl nechat ujít, i když musím přiznat, že bahnu jsem se z bezpečnostních důvodů raději vyhnul. Je to hodně hluboké a asi by to odnesl stroj,“ přiznal se k opatrnosti Zbyněk Musílek z Nyklovic.

Právě bahno se stalo osudným několika strojům. „Syn tam zůstal se strojem trčet, vyjet už se mu nepodařilo. Ale to opravíme, to se nic neděje,“ podotkl Václav Pražan z Poličky. „Já jezdím odmalička a sem tam se stane, že něco nevyjde,“ doplnil otce jedenáctiletý Vojta.
Tým z Poličky jezdí na Bohuňovskou traktoriádu rok co rok. „Máme tři stroje podomácku dělané. Motor mají z trabanta, ale oproti původnímu vozu ho mají vzadu, trabanty měly motor vepředu. My máme stroje naší vlastní domácí výroby. Jezdíme i jinam na podobné akce, například do Modlíkova, Vilémova, do Březin a na další místa. Absolvujeme tak sedm osm traktoriád ročně. Jezdíme se na ně pobavit,“ řekl Václav Pražan, jehož šestičlenný rodinný tým i se závodními stroji se na zmíněné akce pravidelně přesunuje pomocí dvou až tří aut.

Traktoriáda se v Bohuňově jela už pošesté. A na své si tam přišli nejen dospělí jezdci, ale také ti nejmenší. „Aby děti nepřišly zkrátka, připravili jsme pro ně jejich vlastní závodní dráhu a šlapací traktor,“ vysvětlil Vít Mičín.

„O dětskou soutěž je velký zájem, některé děti už nám hlásily, že soutěžily i vloni a celý rok pak trénovaly, aby se letos lépe umístily,“ doplnily Katka a Lenka Mičínovy, které dostaly nejmenší závodníky na starost.

Před jejich stanovištěm se brzy vytvořila fronta soutěživých nadšenců. „Kluci mají rádi traktory, takže jsou opravdu unešení,“ pochválila akci maminka dvou malých „traktoristů“ Hana Pohanková, která s rodinou přijela do Bohuňova z Nové Vsi u Nového Města na Moravě. „Mně se to líbilo, doma se ale občas můžu svézt i v opravdickém traktoru, strejda Jirka mě sem tam povozí. Až budu velký, budu taky traktorista,“ prohlásil starší ze sourozenců, Daneček Pohanka.

Klání silných strojů v Bohuňově má rok od roku více příznivců. Pomalu se z něj stává akce velkého formátu. Všechno to ovšem začalo naprosto nevině. „Původně jsme se domluvili čtyři, že se sejdeme jen tak, se starýma pětadvacítkama. Nějak se to ale rozkřiklo a v daný den se před kulturním domem objevilo čtyřicet dva traktorů. Tak začal první ročník,“ popsal prvopočátky úspěšné akce další člen organizačního týmu Petr Nebola.

Do Bohuňova ovšem ani letos nepřijeli pouze majitelé silných strojů. Netradiční podívanou si nenechaly ujít stovky nadšených diváků. „Přijelo nás více a moc se nám tu líbí. Jezdím na traktoriády i jinam, takže můžu srovnávat a možná bych ještě o něco prodloužil závodní trať. Jinak pivo mají v Bohuňově dobré, to bych neměnil,“ pěl chválu na místní občerstvení Zdeněk Busta z Jihlavy.

Zavítali tam ale také ti, kteří k traktorům a samohybům žádný vztah nikdy dříve neměli. „Jsem tu poprvé, traktory mě nikdy nijak zvlášť nezajímaly. Ale přemluvili mě, abych se šla podívat. A líbí se mi to,“ sdělila Karolína Prokopová z Rokytna, která s sebou vzala i zvláště dětmi velmi obdivovanou bernardýní „slečnu“ s něžným jménem Beruška. „Trochu jsem měla strach, jak bude na ten hluk reagovat, ale vůbec jí to nevadí, vypadá spokojeně. A já jsem taky spokojená. Určitě příště přijedeme znovu,“ dodala s úsměvem Karolína Prokopová.